Od raného dětství byl nedoslýchavý. Základní a všeobecné střední vzdělání získal ve škole pro nedoslýchavé v Ječné ulici v Praze 2. Po maturitě vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor knihovnictví a vědecké informace. V roce 1975 obhájil rigorózní práci na téma „Kompatibilita informačních systémů“. Po absolutoriu začal pracovat v oboru automatizovaných informačních systémů.
Sluchová vada byla pro Jana Jakeše přirozenou součástí života. Informace o světě získával především zrakem, který mu také umožňoval orientaci, komunikaci (při odezírání nebo odečítání slov ze rtů mluvčího). Rád četl, měl rád přírodu, hory, daleké výhledy do kraje a rád cestoval.
Bylo mu jednadvacet let, když se však u něho začala projevovat vážná oční nemoc (Usherův syndrom), která jeho život stále více ovlivňovala a postupně omezovala jeho schopnost pracovat v oboru informatiky, který vystudoval. Po čtyřicátém roce věku musel odejít do invalidního důchodu. V té době (v roce 1991) vznikalo z podnětu a s podporou Svazu sluchově postižených v ČR občanské sdružení LORM na pomoc hluchoslepým lidem, a pro toto sdružení začal pracovat. Práce pro hluchoslepé se stala jeho novým povoláním – pracoval zde až do roku 1998.
Dnes je prakticky hluchý a slepý – dále však pracuje. Je předsedou občanského sdružení VIA - Sdružení hluchoslepých, které bylo založeno v roce 1999. Sdružení je svépomocnou iniciativou angažovaných hluchoslepých občanů a jejím cílem je napomáhat hluchoslepým aktivně překonávat své zdravotní a společenské znevýhodnění tak, aby se mohli aktivně účastnit života společnosti.
Jan Jakeš se dále angažuje v mezinárodním hnutí hluchoslepých lidí, zejména v Evropské unii hluchoslepých a externě přednáší kurs Hluchoslepý člověk na katedře speciální pedagogiky pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vystupuje na mezinárodních odborných konferencích, především k problematice pracovního uplatnění hluchoslepých.
V textu „Zpráva o (vlastní) hluchoslepotě“ na stránkách sdružení Okamžik výstižně charakterizuje největší problém hluchoslepoty – komunikaci s lidmi a význam pomoci druhých lidí: „Hluchoslepý člověk není schopen postřehnout nebo správně pochopit sociální významy různých forem chování a sociálních aktů. Unikají mu jejich symbolické společenské významy. Společenským a kulturním prostředím vybudovaný systém expresivního symbolismu pracuje s natolik subtilními znaky, že jejich rozlišování přesahuje možnosti hluchoslepého člověka. Tyto problémy nevyřeší žádná sebedokonalejší technická pomůcka. Ani osobnostní faktory, i když jsou důležité, tento handicap nevyrovnají. Své místo zde má druhý člověk. Bylo by ale chybou myslet si, že druhý člověk nastoupí, až když selže všechno ostatní. Přímá pomoc druhých lidí je prvořadá a nezastupitelná. Bez trvalé asistence druhého by se hluchoslepý člověk ocitnul mimo lidské společenství. Druhý člověk je nezbytným a nejlepším pomocníkem hluchoslepého.“
Na našich stránkách se můžete seznámit s textem Jana Jakeše „Povídání hluchoslepého“.
Zpracovala: Jana Vaňková
Zdroj:
www.okamzik.cz/Main_hluchoslepota.htm
www.okamzik.cz/poradna/hluchoslepota.htm
Životopisné údaje, které PhDr. Jan Jakeš poskytl obč. sdružení Okamžik