Zpět            Zpět na hlavní stránku

Fryčová, Ilona

Narodila se v Přerově na Moravě. V deseti letech ji postihla degenerace sítnice a od té doby se potýká s těžkou zrakovou vadou.
S obětavou pomocí matky však v roce 1978 dokončila v Přerově běžnou základní školu a po jejím ukončení se vyučila košíkářkou. Tato v podstatě umělecká práce ji však nenaplňovala. Těsně po vyučení se dozvěděla o možnosti telefonního kurzu pro zrakově postižené, který v roce 1970 absolvovala a poté nastoupila na telefonní ústřednu do Paláce kultury, kde pracovala od roku 1981 do 1986.
Provdala se a v lednu 1986 odešla na mateřskou dovolenou. Po mateřské dovolené pracovala dva roky v ČKD, také na telefonní ústředně.
Když se jí v roce 1990 narodilo druhé dítě, zůstala po několik let doma. Kromě péče o rodinu, která je jistě pro zrakově postiženou ženu a matku velmi složitá, však ani duševně „nezahálela“ a začala studovat - učit se anglicky. Toto studium v roce 1999 zakončila základní státní zkouškou.
Ve studiu pak pokračovala - v roce 1989 začala dálkově studovat na Veřejnoprávní akademii. Po maturitě na této akademii od roku 2001 studovala Vyšší odbornou školu publicistiky. Po třetím semestru, v roce 2003, odešla na třetí mateřskou dovolenou.
Ani péče o tři děti jí však nezabránila v dalším studiu. V roce 2004 se ke studiu vrátila, ne však na publicistiku, nýbrž na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Tato škola byla vždy jejím snem. V červnu 2007 předpokládá zakončení studia bakalářskou zkouškou. Otevírá se před ní nová možnost - pokračovat v magisterském studiu. Tu by ráda využila.
Na našich stránkách se s ní setkáte jednak jako s publicistkou v rozhovorech se zrakově postiženými, jednak jako s autorkou pozoruhodných textů. Je autorkou rozhovoru s nevidomou matkou dvou dětí K. Dvořákovou z Bohuslavic u Náchoda, s nevidomou maminkou K. Gůrovou a s J. Lebedovou, těžce zrakově postiženou cvičitelkou vodicích psů z Prahy. Vlastní autorské texty zde publikuje dva – „Mateřství“ (její vlastní zkušenosti s narozením dětí a jejich výchovou při těžkém zrakovém postižení) a humorný příběh „Vodicí pudl“ (opět vlastní zkušenost – veselá historka o „nevidícím“ vodicím psu).

Zpracovala: Jana Vaňková

 Zpět            Zpět na hlavní stránku