Se zavřenýma očima je žít snadné. (John Lennon)
A jak je to doopravdy?

Sochy k pohlazení

Chcete se dotknout slavných soch, aniž by vás za to někdo káral? Navštivte Klášter svaté Anežky.

I když skutečně káráni nebudete, je tato speciální expozice Národní galerie určena především těm, kdo nemohou díla zkoumat zrakem.

Původní expozici vzala doslova a do písmene voda. Vltava rozpustila sádru odlitků a změnila je v beztvaré koule. Pomocnou ruku k obnovení haptické stezky nabídlo prostřednictvím ministerstva kultury Knížectví Lichtenštejnské. To totiž již samo v historii mnohokrát zažilo, co dokáží napáchat vzedmuté vody Rýna.

Občané Lichtenštejnska byli šokováni rozsahem škod, které způsobily povodně nejen v Čechách, ale i v Rakousku a Německu, a nebylo jim třeba vysvětlovat potřebu jasného lidského gesta. Zvláště když jejich země je s naší historicky velmi těsně provázána. Ve spontánní sbírce se záhy sešel ekvivalent 15 milionů korun, z čehož do České republiky zamířilo sedm. Tím se knížectví stalo (podle slov zástupce ministerstva kultury Pavla Jiráska) nejvýznamnějším přispěvatelem na zahlazení škod. Na to, že Lichtenštejnsko má jen 35 tisíc obyvatel, je to neuvěřitelná částka (v průměru přispěl každý občan včetně nemluvňat skoro 450 korunami).

Knížectví určilo svůj dar na záchranu a obnovu kulturního dědictví. Jejich prioritou byla podpora sociálních projektů a oprava uměleckých děl. Ideálně se tyto záměry skloubily právě při znovuobnovení haptické stezky, expozice pro nevidomé a lidi se zbytky zraku, v Národní galerii.

Vzhledem k ochraně památek není dovoleno dotýkat se kamenosochařských či řezbářských děl ze 13. - 15. století. Expozici proto tvoří kolekce dvanácti odlitků vybraných soch z fondu Národní galerie. Zrakově postižení se tak alespoň zprostředkovaně mohou seznámit s tvorbou sochařů a řezbářů období českého středověku.
Výběr exponátů byl zvolen tak, aby návštěvník mohl pozorovat stylovou proměnu sochařského díla během několika staletí od nejstarších dochovaných památek, jako je pozdně románský reliéf z baziliky sv. Jiří, přes díla vrcholné epochy vlády Karla IV., až k období tzv. krásného slohu kolem roku 1400. Velké stavební projekty ve 14. století znamenaly i rozvoj monumentální plastiky. Svatovítskou huť vedenou od roku 1356 slavným architektem, sochařem a stavitelem Petrem Parléřem zastupují v expozici portrétní busty z triforia katedrály sv. Víta v Praze, kde jsou umístěny v prostorách nepřístupných veřejnosti. Seznámení s nimi, alespoň prostřednictvím odlitků, může být pro návštěvníka (i vidoucího) zajímavým poznáním. Posledním vystaveným dílem z konce 15. století je odlitek řezby polopostavy Krista Trpitele na oblacích, zpodobeného s ranami po Ukřižování.

Hmatová expozice je umístěna v severním křídle křížové chodby kláštera a je otevřena denně kromě pondělí. Popisky jsou v bodovém písmu a ve zvětšeném černotisku. Pro návštěvníky se zbytky zraku jsou u nich umístěny vysvětlující texty, pro nevidomé je k zapůjčení audioprůvodce.

Fakticky byla obnovená expozice zpřístupněna 14. prosince 2004, ale teprve letos 1. dubna byla otevřena oficiálně slavnostní tiskovou konferencí, spojenou s poděkováním za poskytnutou pomoc jak Ministerstvu kultury ČR, tak zvláště Knížectví Lichtenštejnskému, zastoupenému velvyslankyní Její Jasností Maria-Pia-Kothbauer-Lichtenstein. Zajímavé bylo i to, že po jejím boku usedl generální ředitel Národní galerie Milan Knížák. Seděl vedle zástupkyně země (a dokonce si s ní i připíjel), která mu chce ze sbírek zabavit mnohé cenné obrazy. Že by se (možná i díky povodním) i v tomto směru blýskalo na lepší časy?

Mgr. Tomáš Vladislav Novák, vydáno 06. 04. 2005

Zdroj: http://ozivote.cz/clanky/2005/04/06/sochy-k-pohlazeni