Ve veřejnosti je výtvarník Jiří David známý zejména svým neonovým srdcem, které rozsvítil nad Pražským hradem. A možná si vzpomenete i na obrovskou trnovou korunu nad střechou Rudolfina. V letošním roce, kdy byli přední výtvarníci osloveni, aby se prezentovali svými plastikami na pražských náměstích na Mezinárodní výstavě pod širým nebem, instaloval Jiří David nedaleko sochy sv. Václava na Václavském náměstí šestimetrovou slepeckou hůl. Ke svému záměru rozhodně nepřistupoval povrchně. Než se rozhodl pro vypodobnění této pomůcky, měl řadu příležitostí poznat život nevidomých. Ilustroval dvě knihy, které o jejich světě hovoří.
Proč zvolil tento předmět k umístění na slavném náměstí v centru Prahy, vysvětluje zejména svým zaujetím dějinami Václavského náměstí.
Říká: „Tady se odehrávaly nejen slavné události naší historie, ale i ty neslavné a tragické. Tady se i hajlovalo, bloudilo, tápalo, hledalo. Tady se,cesta‘ pravdy často ztrácela, aby se pak našla. Jako symbol této skutečnosti se mi nabídla právě slepecká hůl.“
Jiří David, absolvent AVU a od roku 2004 vedoucí intermediálního a konceptuálního ateliéru VŠUP Praha, charakterizuje sám sebe těmito slovy:
„Nevím, co jsem; nevím, co znamenám; nevím, proč a pro koho dělám; neznám smysl ani důvod původu mých, mnohdy recyklovaných prací. Podezřele méně a méně je pro mne podstatné, kdo a jak porozumí smyslu mých prací, a to včetně mne samého; jsem svým vlastním cizincem. Po patnácti letech intenzivní profesionální práce v oblasti umění, někde uprostřed Evropy, jsem ztratil jakoukoliv koherentní identitu. Pomalu a nejistě dospívám k závěru, že to pro mě není negativní, i když nevím, co s tím.“
Článek byl otištěn v novinách Můžeš, které vydává konto Bariéry, v srpnu 2007 (14. 08. 2007, red.)