Příprava hmatových výstav pro nevidomé

Občanské Sdružení Hapestetika vydalo publikaci „Dotýkejte se, prosím!“, které shrnuje zkušenosti autorek Terezie Hradilkové a Vladimíry Sýkorové s pořádáním hapestetických výstav. Uvádíme zde výběr z jejich textu, který je stále spolehlivým vodítkem pro pořadatele výstav, zpřístupňujících umění, umělecké a historické památky nevidomým a zrakově postiženým.

Příprava hmatových projektů vyžaduje:

• vytvořit si jasnou koncepci (určit téma, počet děl, cílovou skupinu, prostor, prostředky)
• zajistit finanční a organizační zabezpečení
• získat odborné spolupracovníky a poradce z oboru zpřístupňování uměleckých děl a z oblasti služeb pro nevidomé a slabozraké
• zajistit výběr děl, žádosti o vyjmutí k dotýkání, pojištění
• zaměřit propagaci na širší veřejnost (prostřednictvím masmédií) i na cílovou skupinu (prostřednictvím organizací nevidomých, periodik pro nevidomé a slabozraké)
• vybrat a proškolit průvodce
• zorganizovat doprovodné akce.

Při realizaci projektů je třeba zohlednit:

Návštěvníky

Mezi lidmi se zrakovým postižením je více těch, kteří mají zbytky zraku, než zcela nevidomých. Při koncepci hmatové expozice proto myslete na to, že většina návštěvníků bude vnímat v kombinaci hmatu a zraku. Pro vidící návštěvníky zajistěte materiál na zakrytí očí (pomůže jim to soustředit se na dotýkání). Mysleme i na lidi s omezenou možností pohybu … Seznamte se s dostupnou literaturou o lidech se zrakovým a kombinovaným postižením. Přizvěte do svého přípravného týmu zkušenou osobu se zrakovým postižením a organizátora podobného projektu. Na hmatové výstavě by každý návštěvník měl mít možnost umytí rukou …

Prostorové řešení

Kromě požadavku na estetické řešení instalace by hmatové expozice nebo výstavy měly respektovat ještě tři podmínky pohybu návštěvníků se zrakovým postižením:

• přehlednost (neměnné uspořádání exponátů vyznačené vodící linií)
• bezpečnost (zafixování děl i mobiliáře, bezbariérový a nekomplikovaný průchod expozicí zejména z hlediska osob zrakově postižených, dostatečné osvětlení míst nebezpečných pro slabozraké)

Exponáty

Množství vystavovaných děl na jedné výstavě by nemělo přesáhnout třicet kusů. Počet samozřejmě závisí na charakteru a velikosti jednotlivých exponátů i na časovém rozpětí výstavy (do stálé expozice se návštěvníci mohou vracet, krátkodobou si budou chtít prohlédnout najednou). Omezujícím faktorem je skutečnost, že hmatové vnímání je na rozdíl od vizuálního náročné na čas, soustředění a schopnost syntézy podnětů.
Velikost exponátů by neměla přesáhnout možnosti dosahu rukou průměrně vysokého návštěvníka (budou-li cílovou skupinou děti, myslete při výběru děl a jejich instalaci na ně).
Materiál – vnímání klasických materiálů (dřevo, kámen, sklo, bronz) se ukázalo pro hmat nejpříjemnějším zážitkem. Sádra zůstala méně vyhledávaným, v některých případech odmítavě posuzovaným materiálem. Také různé formy zpracování umělé pryskyřice (laminátů), otíravé a příliš drsné materiály byly pociťovány jako nepříjemné povrchy, které bránily soustředit se na tvar a objem. V případě historických exponátů dejte přednost kopii před sádrovými odlitky (zachováte tak důležité hmatové charakteristiky, jako je váha, materiál, kvalita povrchu apod.). U stálých expozic je nutný pravidelný dohled a kontakt s restaurátory. U dřevěných a bronzových děl se vyplatí několikanásobné voskování, pokud je podmínkou majitele, že se nezmění přirozená i chemická patina.
Aby se předešlo zbytečnému poškození exponátů, které mohou zavinit prstýnky, náramky, zipy u bund apod., je vhodné upozornit návštěvníky na toto nebezpečí a požádat je, aby nevhodné předměty odložili.

Osvětlení

Míra poruchy zraku je individuální, a proto nelze stanovit jednotnou intenzitu a směr osvětlení exponátů a vitrín, které by vyhovovaly každému slabozrakému návštěvníkovi. Je třeba zvolit dostatečnou světelnou intenzitu. Viditelnost exponátů můžeme zvýšit volbou kontrastního pozadí (podložky). Při nasvětlování je třeba se vyvarovat odlesků a přímého, oslňujícího světla.

Informační systém

• Pozvánka - nejběžnější formou je v současné době přetisk černotiskové pozvánky bodovým písmem. Je nutné brát ohled na delší výrobní lhůtu tisku a snažit se písemné pozvání doplnit zprávou v masmédiích i ve speciálních informačních médiích nevidomých a slabozrakých (Braillnet, časopisy pro nevidomé, speciální rozhlasové pořady...).
• Popisky: Obsah - základní poměr mezi černotiskem a bodovým písmem je cca 1:3, takže informace uváděné v bodovém písmu (ale i ve zvětšeném černotisku) je nutné maximálně zestručnit. Umístění - nejvýhodnější umístění černotiskových i reliéfních popisek je vodorovné, na vrchní straně stolu nebo soklu s exponátem, aby bylo dobře přístupné čtení zrakem i rukou. Pokud je nutné umístit popisky svisle (týká se prostoru „od pasu dolů"), jejich čitelnost v bodovém písmu zajistíte umístěním „hlavou dolů", lícovou stranou orientovanou od pozorovatele. V prostoru „od hrudi výše“ jsou popisky v čelním postavení, svisle. V rámci jedné expozice je žádoucí zachovat standardní umístění popisek. Materiál - volba materiálu závisí na tom, jak dlouho trvá akce. U krátkodobých výstav je lépe zvolit nejlevnější a nejúčelnější cestu - zvětšený černotisk na papíře, bodové písmo na plastikové fólii. U stálých expozic bodové písmo doporučujeme provést v kovu.
• Katalog - grafik by měl mít na mysli, že je třeba dostát estetické i funkční úloze katalogu. Například, co je efektní pro vidící a použitelné pro nevidomé, tedy kombinace černotisku přetištěného bodovým písmem, velmi ztíží čitelnost pro slabozraké. Ideální řešení patrně neexistuje – to dokládá mj. i skutečnost, že autoři jednotlivých akcí uvedených v této publikaci zvolili rozdílný postup (dvojí verze se stejným textem, černotiskový katalog s vloženou zkrácenou verzí v bodovém písmu doplněný zvětšenými zjednodušenými ilustracemi, „integrovaný“, tedy přetištěný černotisk bodovým písmem i další).
• Kniha návštěv - pro zapisování dojmů z výstavy lze využít obvyklé knihy návštěv (nevidomý sdělení nadiktuje). Velmi vhodné je ale připravit i stroj s papíry pro psaní bodovým písmem. Tak získáme bezprostřední zpětnou vazbu od návštěvníků.

Průvodce

• Pes - vodicí pes je cvičený následovat pána těsně vedle něho. Je však třeba zvážit, dle charakteru exponátů a uspořádání výstavy, zda je možné psa do expozice pustit. Pokud ne, je vhodné vymezit prostor, kde pes může na pána počkat.
• Bílá hůl - nejpoužívanější pomůckou nevidomého je bílá hůl. Je určena pro orientaci ve vnějším prostoru. Při přechodu do interiéru je třeba zajistit možnost jejího odložení.
• Osoby - osvědčila se služba poučených informátorů, kteří mohou podat vysvětlení i pomoci s prostorovou orientací (dobrovolní pracovníci, studenti, instruovaní odborní lektoři).

Audio

Stále větší počet muzeí a galerií ve světě vytváří speciální informační magnetofonové průvodce pro zrakově postižené (walkmany). Jejich výhoda je v tom, že umožní individuální tempo prohlídky, zajistí soukromí a uvolní obě ruce k hmatovému poznávání (v případě, že nevidomý může projít expozicí samostatně). Ve světovém kontextu jsou tyto zvukové záznamy významné pro tu část nevidomých, která neovládá bodové písmo, zejména tedy pro starší osoby. Komentář na audiokazetě je často vyhledáván i vidícími návštěvníky.# Vstupné
Výši vstupného a případné slevy je třeba zvolit předem, s přihlédnutím ke zvyklostem instituce, která akci pořádá. Běžné jsou slevy pro držitele průkazu ZTP/P a jejich průvodce.# Doprovodné aktivity, respektive příklady, jak výstavy oživit:

• výtvarná dílna
• přednáška, seminář
• multisenzoriální vjemy (doprovodná hudba, vůně, zvuky dokreslující atmosféru apod.)
• pro vidící návštěvníky možnost vypůjčit si něco na zakrytí očí (více se potom soustředí na hmatový prožitek)
• hmatky, upomínkové předměty
• beseda s autory
• doprovodná videoprojekce
• koncert

Autorky: Terezie Hradilková a Vladimíra Sýkorová
(Zpracováno podle textu anglické publikace o zpřístupňování expozic nevidomým a slabozrakým (Making Museums Accessible, 3) a na základě zkušeností, k nimž opakovaně došli autoři akcí popsaných v této publikaci.)

Text z publikace pro tyto stránky vybral a poznámkami doplnil Miroslav Michálek

Zdroj: T. Hradilková, V. Sýkorová: „Dotýkejte se, prosím!“, vydalo Sdružení Hapestetika, Praha 1998

---

Naše poznámka:

Při přípravě výstavy ještě pamatujte:
– na dobrou dopravní dostupnost místa pořádání výstavy
– při propagaci na využití specializovaných emailových konferencí a internetových zpravodajů pro zdravotně postižené

Informace o Sdružení Hapestetika:

Občanské sdružení Hapestetika je dobrovolným, nezávislým, nepolitickým seskupením, které sdružuje zájemce z laické i odborné veřejnosti.
Posláním Sdružení Hapestetika je zpřístupňování umění, uměleckých a historických památek nevidomým zrakově postiženým i širší veřejnosti prostřednictvím hmatových výstav, konzultační činnosti, účastí či pořádání konferencí a vydáváním publikací.
Je schopno zajistit kompletní hmatovou výstavu včetně instalace, poradenskou činnost při přípravě výstavy či stálé expozice, přípravu tiskových materiálů, prezentaci na školeních a konferencích apod.

Převzato ze stránek Sdružení Hapestetika:  www.hapestetika.cz