Úvodní slovo M. Michálka z katalogu k Výstavě historického skla pro nevidomé

Autor scénáře výstavy: PhDr. Vlastimil Vondruška, CSc.
Výstavu připravil jako hlavní sponzor:
Sklářský atelier Královská huť v Doksech u Máchova jezera
Spolupořadatelé:
Ministerstvo kultury České republiky
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Slovo úvodem

Devadesátá léta přinesla do života nás, občanů se zrakovým handicapem, mnoho nových rysů. Jestliže v oblasti technické to bylo desetiletí mluvících počítačů, v oblasti možností našeho samostatného pohybu to bylo desetiletí zavádění různých zvukových signalizací, pak ve sféře kulturní a estetické to bylo nepochybně období zrodu hmatových výstav.

Dokladem této skutečnosti a širšího povědomí o hmatových výstavách je vlastně i expozice, která vás právě oslovuje. Iniciativa k realizaci této akce nepřišla totiž z našich řad ani od odborné veřejnosti, ale z podnikatelského sektoru. Charakteristické je, že se záměr zpřístupnit tajemství skla setkal s podporou příslušného ministerstva, příznačné je i to, že putovní výstava bude přecházet z muzeí do středisek organizace nevidomých a slabozrakých a že se tak opět přiblíží svět vidících a nevidících. Hmatové výstavy jsou prostě tady a to je dobře.

Hmatová výstava historického skla může mnoha nevidomým lidem nejen přinést informace o skle, jeho vývoji, o dovednosti předků nebo třeba o estetickém vnímání vidících, může ale také obohatit o estetické zážitky plynoucí z hmatového vjemu a jím vyvolané imaginace. Proto se pro podobné výstavy vžilo označení "hapestetické". Aby se pro nevidomého výstava stala nejen zajímavým zdrojem informací, ale i zážitkem estetickým, bude dobré respektovat individuální potřeby nevidících návštěvníků. Někteří z nás, nevidomých, upřednostní chvíli samoty a ticha s ušlechtilou vázou v ruce, jinému jeho zážitek naopak prohloubí podrobný slovní popis exponátů. Někdo za černými brýlemi přechovává jako cenný poklad vzpomínku na krásu hry světla ve skleněném předmětu, pro jiného zůstane velkým tajemstvím. A možná někdo další nebude ani tak zkoumat krásu předmětů, jako jejich fyzikální vlastnosti. Ale proč ne? Vždyť kdy jindy měl příležitost dotýkat se věcí, kterým se v obchodech z bezpečnostních důvodů důsledně vyhýbá? Slabozrakému možná výstava poskytne radost z dotyku i zbylého zrakového vjemu. A co vidící? Zavře oči a pokusí se „prožít„ hmatové pocity po způsobu nevidomého? Nebo si vyzkouší komunikační dovednosti na popisu předmětu nebo na zprostředkování svého dojmu?

Je to příležitost. K vzájemnému pochopení, k setkávání lidí s různým vnímáním, k setkávání s tajemstvím chladné krásy skla i prohřáté krásy lidské spolupráce a sdílení.
Nebojte se tedy využít tuto příležitost, nebojte se dotýkat skla, požádat vidící o vysvětlující popis či o chvíli ticha nebo naopak zavřít oči a vstoupit do světa nevidomých, buďte vítáni.

Ing. Miroslav Michálek
ředitel Středisek integračních aktivit SONS, Praha 1999