James Joyce

*1882, †1941

Irský romanopisec a básník James Augustine Aloysius Joyce, který hluboce ovlivnil světovou literaturu svým jazykovým reformátorstvím, se narodil v katolické rodině v Dublinu. V dětství byl těžce slabozraký, později na čas oslepl úplně. V dospělosti prodělal několik operací očí, po nichž se mu vrátil nepatrný zbytek zraku. Svým dílem náleží mezi přední autory 20. století.

Od šesti let byl vzděláván na jezuitské koleji, která se později stala jednou z jeho literárních inspirací. Od roku 1898 studoval na univerzitě v Dublinu, kde se věnoval moderní filologii, estetice a soudobé evropské literatuře. Uměl řadu světových jazyků. Po dokončení studií žil na různých místech Evropy, především v Paříži a Curychu. Do Irska se vracel, ale vždy je po čase opustil.

Mezi jeho přátele patřili např. psychoanalytik Carl Gustav Jung, Ernest Hemingway, Gertruda Steinová či spisovatel Hermann Broch, jemuž bylo na Joyceovu přímluvu dovoleno emigrovat z nacistického Rakouska. Joyce mu tím zachránil život.

James Joyce se obdivoval sv. Tomáši Akvinskému a astronomovi Giordanu Brunovi, který ho inspiroval zejména svým kritickým postojem k jakékoli autoritě, především náboženské, filozofické či vědecké.

Svou literární kariéru začal v roce 1907 sbírkou třiceti šesti lyrických básní „Chamber music“ (Komorní hudba, přebásnil Petr Mikeš, 2000), větší pozornost však vzbudily v roce 1914 realistické povídky „Dubliners“ (česky Dubliňané, Československý spisovatel 1959, Odeon 1988, 1990, Jos. R. Vilímek, 1933, Garamond, 1999, Levné knihy KMa, 2000).

Pak následovala další prozaická díla, především román „Portrait of an Artist as a Young Man“ (česky Portrét mladého umělce, V. Petr, 1930 a Portrét umělce v jinošských letech, Odeon 1983 a 1997) z roku 1916, kde Joyce zachycuje autobiografické zkušenosti z let dospívání na jezuitské koleji metodou proudu vědomí. Ústřední postavou tohoto románu je spisovatel Štěpán Dedalus, který musí opustit Irsko, aby mohl žít volně a tvořit bez zábran.

Nejslavnějším Joyceovým dílem je však románový epos „Ulysses“ z roku 1922 (česky Odysseus, česky vydal V. Petr, 1930, dále Odeon, 1979 a Argo, 1993 a 1999). Jde o parafrázi Homérova eposu Odysea. Pojednává o jediném dni – 16. června 1904 – a zachycuje příhody a prožitky řady obyvatel Dublinu (toto datum bylo v Joyceově životě významné, protože 16. června 2004 se seznámil se svou celoživotní družkou Norou Barnacieovou). „Ústřední postavou, „Odysseem“, je Leopold Bloom, který ráno zanechává doma svou ženu Molly „Penelopu“ a vydává se do města. Prochází Dublinem, je svědkem a protagonistou řady událostí, které jsou však méně dobrodružné, v podstatě všednodenní, na rozdíl od příhod jeho antického předobrazu (pohřeb — návštěva Hádovy říše mrtvých, návštěva novinové redakce — svět boha větru Eola, dvě číšnice v restauraci — Sirény, hádka v hospodě — Kyklopova jeskyně, návštěva nevěstince — ostrov kouzelnice Kirké atd.) Během celého dne se opětovně střetává a míjí se svým synem, Štěpánem Dedalem „Telemachem“ (a hlavním hrdinou románu A Portrait of the Artist as a Young Man), zatímco jeho žena Molly očekává doma návštěvu svého milence. Text používá různých metod vyprávění, od vnitřních monologů zachycujících proud vědomí až k nejrůznějším parafrázím a parodiím (v poslední kapitole Joyce upustil od jakékoli větné interpunkce a Mollyin vnitřní monolog je tak představen v téměř jednolitém toku slov). Tato technika byla ve své době velmi novátorská. Mnohé kapitoly jsou záměrně psány řadou rozdílných stylů a forem, napodobujících mj. vývoj angličtiny od středověkých počátků, přes Daniela Defoa, Charlese Dickense až po Joyceovu současnost. Joyce často užil různých jazykových hříček, vtipů, či zvukomalebnosti (ladění nástrojů v kapitole „Sirény“), odkazů a citací. V kapitole „Putující skály“ pracoval s mapou Dublinu, aby reálně vystihl moment, kdy se jednotlivé postavy setkají v ulicích města.“ (http://cs.wikipedia.org/wiki/Odysseus_%28Joyce%29) Joyce psal tento román sedm let (1914 – 1921).

V době, kdy byl již úplně nevidomý, pracoval Joyce patnáct let na díle „Finnegans Wake“ (Plačky nad Finneganem či Oplakávání Finnegana ). Při psaní použil autor řadu jazyků a nářečí, takže překlad je velmi obtížný. Překladu do francouzštiny se ujal Samuel Beckett, česky vyšel fragment tohoto díla pod názvem „Anna Livia Prurabella“. Přeložil ho A. Hoffmeister spolu s V. Procházkou a M. Weatherallovou a vyšel poprvé v roce 1932 pod názvem Anna Livia Plurabella (Odeon, 1932 a Dauphin 1996). Adolf Hoffmeister Joyce navštívil v Paříži u příležitosti předání autorského výtisku českého překladu Odyssea. Při této návštěvě zároveň žádal Joyce o svolení k překladu fragmentu „Anna Livia“. Toto své setkání s Jamesem Joycem popsal A. Hoffmeister v Rozpravách Aventina (VI, 1930/1931, č. 2).

V Joyceově pozůstalosti byl objeven a poprvé uveřejněn více než dvacet let po autorově smrti krasopisně napsaný rukopis „Giacomo Joyce“. (Argo, 2000). Je to stylizovaný deník autorovy erotické fantazie a byl napsán v době před 1. světovou válkou. Toto dílo vyšlo česky v roce 2000 v unikátní grafické úpravě.

V roce 1936 napsal Joyce formou dopisu pro svého vnuka pohádku „The Cat and the Devil“ (Kočka a čert), která vyšla v roce 2000 v nakladatelství Argo.

Zpracovala: Jana Vaňková

Zdroje:

www.apogeum.info/tlex/heslo.php?id=469
www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/james-joyce.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/James_Joycep
www.souvislosti.cz/202/hof.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Odysseus_%28Joyce%29
http://en.wikipedia.org/wiki/Finnegans_Wake
http://en.wikipedia.org/wiki/Anna_Livia
www.penkavcivrch.cz/cjl/dila.php?dilo=1400&spisovatel=627
www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/james-joyce/dublinane-2.html
www.argo.cz/knihy/62497/giacomo-joyce/
www.argo.cz/knihy/62163/kocka-a-cert/
www.kosmas.cz/knihy/62497/giacomo-joyce/
www.kosmas.cz/knihy/107451/komorni-hudba/
www.kosmas.cz/knihy/61518/anna-livia-plurabella/
www.kosmas.cz/knihy/61869/dubliners-dublinane/
www.fraktaly.cz/rs/index.php?clanek=22