Filmy s audio popisem jsou již samozřejmostí

Rozhovor s odborným garantem pro filmy s audio popisem občanského sdružení Apogeum, PaedDr. Michalem Kuchařem

Při zadání výrazu „audio popis“ do vyhledávače Google se ve výsledcích objevuje často věta: filmy s audio popisem jsou již samozřejmostí. Cesta k této „samozřejmosti“ ale rozhodně nebyla jednoduchá.

Jak jste se k audio popisu filmů a divadelních her pro nevidomé dostal a jaká ta cesta k „samozřejmosti“ audio popisu na DVD nosičích byla?

„Od roku 1980 pracuji v oblasti výchovy a vzdělávání těžce zrakově postižených. Zahájení tvorby audio popisu chápu jako přirozený vývoj, i když nejsilnějším impulsem byla asi osobní zkušenost ze srazu absolventů Základní školy pro nevidomé a slabozraké v Brně, kdy jsem svým bývalým žákům představil svého kamaráda, kováře a jedna z přítomných dam, poté co mu vjela rukama do jeho hustého plnovousu, pronesla větu „Teď už vím, jak mohl Rumcajs pěstovat ve vousech včely“. A tak v září 2001 vznikla mnou komentovaná nahrávka zvukové stopy filmu Princezna se zlatou hvězdou, tehdy ještě na magnetofonové kazetě. To byl také impuls ke vzniku Apogea. První komerční DVD, Mazaný Filip, bylo natočeno 10.6. 2004 u Pavla Musila a na trhu se objevilo 8.8.2004.

Vy jste se ale zmínila o audio popisu filmů a divadelních her. V případě divadelních her zůstalo pouze u jednoho, ne příliš zdařilého pokusu. Záznamy divadelních představení opatřuje audio popisem pan Pavel Musil a to výborně. Nahrávky jsou dostupné v Knihovně a tiskárně K. E. Macana.

Co se týká samozřejmosti opatřování filmů na DVD audio popisem, jsou to u nás pouze pan režisér Jan Svěrák, jehož Vratné lahve na DVD též zpracováváme a pan Václav Marhoul, kteří trvají na vydávání svých filmů s audio popisem.Totéž platí u seriálů Zlatého fondu České televize, vydávaných časopisem DiViDi. Některé své filmy opatřil audio popisem také pan režisér Trojan. Za iniciátory v tomto případě ale považuji pány Krapku a Salabu, kteří vyrobili audio popis k celé řadě filmů.

Praxe je taková, že jsme se dosud nesetkali s jediným držitelem autorských práv k filmu, který by audio popis na připravovaném DVD odmítl. Bohužel odmítli nést náklady spojené s jeho realizací. Takže filmy s audio popisem u nás zdaleka samozřejmostí nejsou.“

Co si pod „audio popisem“ má člověk představit?

„Cílem audio popisu je v maximální možné míře přiblížit osobám těžce zrakově postiženým děj filmu, kdy dialogy, ruchy a scénická hudba toto neumožňují. Prostředkem je komentář, kdy komentátor, v čase mezi dialogy, popisuje probíhající děj filmu. V moderní podobě byl audio popis divadelních představení zahájen v roce 1981 v USA. Od roku 1983 vysílala japonská komerční televize s audio popisem některé pořady.“

Kdo ve světě s audio popisem začal a jaký to mělo ohlas mezi nevidomými?

„Otázka kdo začal asi nikdy nebude zodpovězena. Zcela jistě to byli rodiče a blízcí nevidomých, kteří jim děj filmů, nejdříve v kině, později u televize, popisovali. Byli to také pracovníci škol a další. Dokonce existuje tvrzení pamětníků, že jeden film s komentářem pro nevidomé byl vyráběn v třicátých letech minulého století v Československu. Bohužel, dílo nebylo údajně dokončeno a nedochovalo se. V profesionální podobě byl audio popis divadelních představení zahájen v roce 1981 v USA. Od roku 1983 vysílá japonská komerční televize NTV s audio popisem některé pořady. K výraznému rozšíření audio popisu přispěl rozvoj nových záznamových médií. Nevidomí, dle zprostředkovaných informací, přijali opatřování divadelních představení a filmů audio popisem velmi dobře.“

Jaký ohlas má audio popis u nevidomých u nás a je nějaký rozdíl ve vnímání filmů s audio popisem lidmi nevidomými od narození a lidmi, kteří o zrak přišli později?

„V listopadu 2004 jsme rozeslali 98 institucím, školám, tyflo servisům, tyflo centrům, oblastním pobočkám SONS, knihovnám, ústavům sociální péče a dalším, dotazník s nahrávkami filmů, jehož cílem bylo právě zjištění míry informovanosti o našem projektu audio popisu, byly zde dotazy na míru zrakového postižení, období vzniku zrakové vady, věk, vzdělání, názory na formu audio popisu a další. Vyplněný dotazník jsme obdrželi od 183 respondentů. Jsme přesvědčeni, že toto číslo mohlo být výrazně vyšší nebýt toho, že organizace sdružující těžce zrakově postižené tuto akci odmítly, vyjma jednoho tyflo servisu a čtyř oblastních poboček SONS. Některá zjištění byla poněkud zarážející. Z uvedeného počtu respondentů o komentovaném filmu nevědělo 23 osob; vědělo o něm, ale nemělo se možnost s komentovaným filmem seznámit 62 lidí. To po téměř dvouleté činnosti Filmového klubu SONS a Sdružení Apogeum. Vyjma čtyř osob audio popis zcela odmítajících jako rušivý, byla zbývající vyjádření velmi pozitivní. Pozitivní ohlasy získáváme dosud.

Lidé nevidomí od narození v drtivé většině vnímají audio popis jako další informační kanál. Jinak je rozhodující období ztráty zraku. Ti, kteří přišli o zrak později, se vyjadřují v tom smyslu, že při poslechu již známých filmů se jim vybavují vizuální vzpomínky, u těch nových si vizuální představy snadněji vytvářejí.“

Jakým způsobem audio popis vzniká a jaká úskalí čekají na jeho tvůrce?

„Opakované sledování filmu, psaní komentáře, recenze nevidomého spolupracovníka, výběr komentátora, natáčení a střih. Od vzniku nového autorského zákona je mým jediným úskalím lenost.“

Audio popis namlouvají leckdy nejen herci, ale i samotní nevidomí. Jak práce s nimi probíhá?

„Apogeum spolupracuje pouze s paní Lenkou Řehánkovou. Práce s ní je výborná, jedinou podmínkou je tisk komentáře v bodovém písmu. Namluvila již dva filmy a v tomto roce to bude její oblíbený „Už zase skáču přes kaluže“. Při této příležitosti chci zmínit, že Apogeum hledá další spolupracovníky, a to nejen pro film. Na stránkách www.apogeum.info, jsme vyhlásili autorskou soutěž v oblasti uměleckého přednesu, hudební skladby, zpěvu a autorského psaní.
Uvítáme co nejvíc soutěžících.“

V některých filmech se děj filmu odehrává skoro výhradně jen ve vizuální rovině beze slov, třeba ve Vláčilově Markétě Lazarové. Jsou takové filmy pro vytvoření audio popisu vyloženě nevhodné nebo si lze poradit i s nimi?

„Já sám jsem zkoušel večerníček „A je to“. Vyšel mi podivný hybrid popisu filmu a scénáře. Mám zato, že pokud ve filmu chybí dialogy, je pouze oruchován a doplněn hudbou, pak je lepší přečíst si knihu. Tedy pokud existuje. Něco jiného jsou ovšem dokumenty.

Popis toho, co se na plátně děje by měl být právě jen popisem situace, ne její interpretací. A k tomu by měl mít i estetickou kvalitu.“

Jaké máte ohlasy na audio popis od samotných nevidomých a jak ho vnímají lidé „vidící“?

„V dříve zmíněném dotazníku, byla otázka týkající se popisu, tedy preference uměleckého nebo čistého, strohého popisu. Dotazník byl doplněn ukázkami různých druhů komentáře na CD. Více osob preferovalo uměleckou formu popisu, ne ovšem přehnanou, co se týče množství vstupů. Jinak platí to, co u vidomého diváka. Vše má své příznivce i odpůrce. Jednomu se líbí to, druhému ono. Ohlasy vidomých jsou dvojího druhu a slučují se s již známými názory. Běžného diváka audio popis většinou ruší. Jinak je tomu v případě seniorů, jimž mnohdy pomáhá dynamický děj pochopit, a takzvaných náhodných posluchačů, jako jsou například ženy v domácnosti. Díky ve světě ojedinělému fenoménu, který jsme z nouze zavedli, audio popis zvukové stopy filmu na CD, testovali jsme tyto verze filmů u řidičů kamionů, kterým se tento způsob prezentace velmi líbil.“

Jaká kritéria hrají roli při výběru filmu vhodného pro audio popis?

„Tvorba redakčního plánu je závislá na žádostech nevidomých a tvůrčího týmu. Rozhodující je také dostupná kvalitní zvuková nahrávka filmu. U prodejných DVD je to rozhodnutí zadavatele.“

Kolik filmů s audio popisem pro nevidomé již občanské sdružení Apogeum vyrobilo?Kolik filmů se vám s ohledem na získané dotace daří vyrobit za rok?

„Od roku 2002 jsme vyrobili 68 zvukových verzí filmů s audio popisem, na DVD také Zapomenuté světlo a Tmavomodrý svět.

Metodicky jsme spolupracovali na tvorbě dalších dvaceti filmů na DVD. Z toho je 5 filmů ve zvukové verzi ve výpůjčce. Spolupodíleli jsme se také na audio popisu šesti televizních seriálů na 24 DVD.

Celkem Občanské sdružení Apogeum dosud zpracovalo přímo nebo se podílelo na tvorbě 94 filmů s audio popisem pro těžce zrakově postižené. Ve výrobě je dalších 8 filmů.

Veškeré další informace o produkci a možnostech, kde filmy vypůjčit nebo jak je získat, jsou uvedeny na stránkách sdružení.

V prvních dvou letech to bylo šest filmů ročně, pak se průměr ustálil asi na patnácti filmech ročně, včetně letošní produkce.

Chtěl bych se ale zmínit, že mimo filmy jsme také realizovali patentovaný průběžný střih filmů, aktivní titulky seriálů a filmů, vytvořili počítačovou aplikaci DVD playeru a Audio Game Book – počítačovou hru pro nevidomé, které lze bezplatně stáhnout ze stránek Apogea. Návštěvníci stránek zde také naleznou stručný adresář herců s popisem a Tyflopedický lexikon.“

Je spousta cizojazyčných filmů. Daří se vám některé z nich opatřit audio popisem pro nevidomé?

„Zpracovali jsme audio popis k třinácti zahraničním filmům. Jeden navíc v původním anglickém znění, s komentářem v angličtině. Pokud byste chtěli celou produkci uvést, máte možnost jejího stažení z našich stránek.“

Pouštíte se i do náročných filmů třeba do filmů Ingmara Bergmana a pokud ne, je to dáno hlavně problematikou autorských práv nebo spíš náročností filmů?

„Jeden z Bergmanových filmů bude jistě uveden v příštím roce. Jinak jsou ve výrobě Rainman a Piano. Co se týká autorských práv, od května platí novela Autorského zákona, jíž jsem spoluautorem, která umožňuje opatřování filmů audio popisem za předpokladu dodržení zákonných podmínek.“

Hraje při vašem sestavování edičního plánu roli i hlas nevidomých diváků?

„Snažíme se respektovat jejich přání a některé filmy vznikly právě na jejich popud.“

Máte nějakou „humornou historku z natáčení?

„Kdyby bylo možné zveřejnit nahrávky z natáčení, věřím, že spousta lidí by se velmi dobře bavila. Jenže se obávám, že herci k tomuto souhlas nikdy nedají. V roce 2003 jsme dotáčeli s panem Ondřejem Vetchým českou verzi jeho německých a anglických dialogů k filmu Tmavomodrý svět. Pronajali jsme frekvenci ve studiu a očekávali příjezd pana Vetchého. Leč marně. Místo ve slíbených deset hodin dopoledne přijel kolem osmé večer. A jal se pracovat. Se vší svou vehemencí, svlečený do půl těla, přehrával u mikrofonu jedinečné představení, kdy nespokojen sám se sebou, opakoval každou repliku nejméně desetkrát. Byl by to nádherný zážitek, nebýt toho, že jsme celý čas měli platit. Nicméně po skončení nahrávání, majitel studia, pan Ondřej Jirásek, udolaný živelným přílivem energie páně Vetchého odstoupil od nároků na náklady celodenní frekvence a spokojil se se symbolickou odměnou. Pan Vetchý odmítl odměnu vůbec a ještě zaplatil večírek v restauraci, do které jsme se dostali až po dvanácté v noci. To ale ještě není konec. Když jsem jej s kolegyněmi asi po měsíci navštívil s cílem předání malého dárku, otevřel dveře a pronesl památnou větu. „Já jsem tak rád, že vás vidím, jen je škoda, že si to zítra nebudu pamatovat“. Proč, to už si domyslete.“

S PaedDr. Michalem Kuchařem rozmlouvala Jiřina Holeňová