Mikrovlnná trouba

Dlouho jsem byla odpůrkyní koupě mikrovlnné trouby. Až se stalo, že jsme se s odvahou nám oběma vlastní rozhodli s mužem, že se přestěhujeme. Nedbali jsme toho, že starý strom se nemá přesazovat. Když do nově renovovaného bytu, tak pokud možno nové věci. Samozřejmě, že s dobrými parametry. Když už po nás potomci budou dědit, ať to stojí za to.

Naše tělesné schránky by už nikdo na orgány nevzal a žádná pojišťovna nepojistila. Generálku potřebujeme čím dál s přibývajícím věkem častěji. Dům nechat chátrat by byl hřích. proto jsme se rozhodli ke změně života. Byt v panelovém domě je jiný. Ceny všeho stoupají. Manžel potrefený profesí dovede vše spočítat. Bylo rozhodnuto. Mikrovlnka zvítězila. Když už máme být in, naučím se snad i s mými zbytky zraku, za pomocí specielní lupy ovládat i tuto troubu.

Z počátku ji dával do chodu manžel. Švagrová, dobrá duše, mi půjčila hrnkovou kuchařku pro mikrovlnné trouby. Pak jsem si řekla, že budu zkoušet, co se v ní dá udělat. Protože se mi nechtělo zapínat počítač a dávat přes skener číst rady jak na to, experimentovala jsem. Dá se dělat skoro všechno, ale není to vždy ono. Brambory dopadly pokaždé jinak. Ale vrchol všeho bylo maso z husy. Krásně vykostěné, akorát kousky vlezly do zánovního specielního kastrolku s perforovanou pokličkou. Dokonce pěkně vonělo. Obracela jsem jej dle popisu. Zdálo se tuhé. Přidala jsem nějakou minutku a výsledek? Maso se podobalo dřevěnému uhlí. Sice nebylo tak tmavé, zato tvrdost odpovídala. Ale ta vůně, byla cítit i za dveřmi našeho bytu.

Manžel má chrup v perfektním stavu, ten si ty husí sušenky rozkousal. Sic mu to dalo více námahy, ale horší to bylo se mnou. Jsem objednaná na zhotovení nového zubního můstku, ovšem zase za takovou cenu jsem jej nemínila odstranit. Naložila jsem na škvarky zelí a počkala až trochu změknou. Podařilo se a konečně jsem tak důkladně kousala, že by ze mne lékaři měli radost. Strava výborně a dlouze rozžvýkaná, jak to má být.

Za pár dnů jsem se pokusila o bramboráky. Pro jistotu jsem manželovi zhotovila klasicky na pánvi. Výsledek byl chuťově v mikrovlnce dobrý, ale nebyl křupavý. Tak jsem zase něco na čase přidala. Byl křupavý, ale nesměl se nechat vychladnout. Byl jako podrážka, ale ta chuť byla mnohem lepší.

Aby toho nebylo dost, tak do třetice a zase průšvih. Dělala jsem manželovi piškotovou roládu k narozeninám. Rozpouštění čokolády trvá ve vodní lázni dlouho. Tak mikrovlnka to přece dokáže v rychlosti blesku. No jo, to bych nemohla dokazovat já. Plastová miska, v ní na kousky rozlámaná čokoláda s máslem. Aby to v troubě neprskalo, přikryla jsem misku umělohmotným víčkem. Po uplynutí několika vteřin byla hmota napůl rozměklá. Zase jsem přidala na vteřinách. Výsledek, čokoláda připálená, vařila v misce a víko jako paragraf. Opět jsem se vrátila ke starému postupu práce.Jsem nenapravitelná experimentátorka. Slibuji, že to byl poslední pokus vaření v mikrovlnce. Budu pro jistotu jen jídla ohřívat. Je to i tak velká úspora energie i času. Novinkám se nevyhýbám, když jsou odůvodněné. Postaru se žít nedá.

Když jsem zážitky vyprávěla švagrové při konzumaci rolády málem v záchvatu smíchu vyprskla krmi. To by ještě scházelo. Moc by se mi opětovné mimořádné uklízení nehodilo.

Marta Štablová
V Orlové 4. 2. 2006