Edith Piaf

*1915, †1963

V červnu t.r. přišel do českých kin nový koprodukční film Edith Piaf (La Môme). Film režíroval Olivier Dahan a v hlavní roli exceluje Marion Cotillardová. Je to zpracování životních osudů velké francouzské zpěvačky, šansoniérky, jejíž život byl velmi dramatický. Narodila se v roce 1915 v Paříži jako Edith Giovanna Gassionová. Byla až do svých sedmi let nevidomá, údajně v důsledku zánětu rohovky. Řadu let doprovázela svého otce a zpívala na ulicích. V roce 1935 ji při vystoupení na ulici objevil majitel baru Louis Leplée. Ten ji uvedl na scénu pod jménem Môme Piaf (Žabec-vrabec). Tehdy začala být známou zpěvačkou, ale její kariéra procházela obrovskými zvraty stejně jako její osobní život plný vášnivých vztahů, zvratů a drog.

Příběh Edith Piaf v kinech (recenze):

„Narodila se na chodníku, vyrůstala v nevěstinci

Není to klasická biografie, spíš portrét a život Edith Piaf nahlíží od momentu, kdy jako malá nemluvná holčička s velkýma modrýma očima přichází do láskyplného objetí veřejného domu, kde se jí ujme prostitutka Titine, aby ji vzápětí odtud vytrhl otec na cestu po cirkusech. Leckteré momenty z jejího života až děsí - což dobře kontrastuje se sentimentální polohou snímku.

Film sleduje její osobní i profesní dráhu - od zpívání na ulicích se dostane do kabaretů a velkých síní. Když se stane slavnou zpěvačkou, prožije vášnivý a tragický vztah s boxerem Marcelem Cerdanem, setká se s blazeovanou Marlene Dietrichovou, a vyprodává největší sály Francie i USA.

Zároveň snímek paralelně srovnává: časovými skoky se přenáší až do 50. a 60. let, kdy z roztomilé holčičky i krásné slečny zbyla už jen chátrající a třesoucí se schránka kdysi slavné zpěvačky. S nahrbenými zády a odulými tvářemi vypadá jako smutný klaun, bloumá tmavým domem a její hlas spíš skřípá.

Život Edith Piaf byl plný extrémů a touto optikou na něj film také nazírá. Pak je jasné, že stojí především na výkonu Marion Cotillardové v titulní roli - a ten výkon je výjimečný. Edith Piaf prostřednictvím dvaatřicetileté francouzské herečky na plátně ožívá se všemi temnými stránkami, ve svých omamných vzestupech i hlubokých pádech. Sledujeme její přátelství s démonem alkoholem, její bezprostřednost, dychtivé okouzlení vlastní slávou i vášnivou touhu po lásce.

Za pozornost ale stojí i další herci. V roli impresária Louise Lepléa se objeví Gerard Depardieu, možná až příliš věrnou souputnici Momone hraje Sylvia Testudová, která zazářila ve snímku Strach a chvění.

Režisér Dahan život Edith Piaf uchopil se smyslem pro jeho (melo)dramatické momenty a svou hrdinku s chutí nechává padnout na úplné dno. Některé diváky může až znechutit, ale nelze mu upřít pevné režijní vedení a obratnost, se kterou diváky cíleně dojímá. Informace, že je ceněným autorem hudebních videoklipů, vysvětluje mnohé.

Při prvním zpěvaččině vystoupení v music hallu si dovolí luxus, že nechá kameru jen klouzat po její tváři, aniž zazní slavný hlas. Jindy prostřihává píseň s rykem diváků na boxerském zápase, ohromující je scéna, v níž se Edith dozví o tragickém konci milostného vztahu.

Někdy to Dahan vážně přehání a její spalující sebedestrukci mění jen v patos, ale nakonec to vždycky vybalancují písně, které jako milníky ilustrují období jejího intenzivního života. Ve filmu zazní snad všechny nejslavnější šansony plné smutku, bolesti, melancholie i sentimentu.

Je samozřejmě nejjednodušší klíč přenést takový pohled a emoce i na plátno. Ale při naladění na stejnou vlnu je to každopádně klíč funkční a přes více než dvouhodinovou stopáž je pak film strhující, vášnivý a krásný jako sama Edith Piaf.

Když v závěru ve slavné pařížské Olympii zpěvačka na sklonku života zpívá svou nejslavnější píseň Ničeho nelituji, protne se stylizace filmová s hudební a dojetí se vyhne málokdo. Ale u písně, která shrnuje její dráhu, to vlastně jinak nejde.“

Irena Hejdová, 15.6.2007

Zdroj:
http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/clanek.phtml?id=447234