Přístupnost dopravních řetězců

Výsledky dotazníkové akce

V druhé polovině roku 2005 proběhla v rámci řešení výzkumné úlohy „Systémové prostředky, opatření a mechanismy pro správné navrhování a realizaci bezbariérového prostředí v dopravních řetězcích veřejné dopravy“ dotazníková akce.

Cílem průzkumu bylo získat informace o současném stavu přístupnosti veřejné dopravy a navazujícího prostředí z pohledu uživatelů s omezenou schopností pohybu a orientace a dále informace o stávajícím právním prostředí z pohledu stavebních úřadů a projektantů.

Byly sestaveny dva typy dotazníků – jeden pro uživatele a jeden pro úřady a autorizované osoby.
Průzkumu se zúčastnilo celkem 224 respondentů z celé České republiky. Z toho bylo 58 úřadů, 23 autorizovaných osob a 143 uživatelů – 45 s omezenou schopností pohybu a 98 s omezenou schopností orientace. Respondenti byli oslovováni metodou náhodného výběru.

Výsledky jsou více než zajímavé, např.:

• více než 3/4 autorizovaných osob/projektantů se právní prostředí jeví převážně jako neúplné, nesrozumitelné, nepřehledné,
• více než 2/3 stavebních úřadů se právní prostředí a normy v této oblasti jeví jako srozumitelné, přehledné, dávají potřebné kompetence a rozhodovací možnosti.

Důkladněji se podívejme na výsledky získané od respondentů s pohybovými problémy (v převážné většině to byli lidé používající vozík).

Z odpovědí na otázku Které prvky nebo úpravy uživatelům nejvíce chybí? je patrné, že uživatelé s omezenou schopností pohybu v současné době nejvíce postrádají:

1. bezbariérově upravené vstupy do budov,
2. nájezdy na chodníky,
3. vybavení budov – toalety použitelné osobami na vozíku a prvky k překonávání výškových rozdílů.

Následuje kvalitní povrch chodníků a veřejná doprava.

Další otázku Které úpravy a prvky dané skupině uživatelů nejvíce pomáhají? lze považovat mj. i za „kontrolní“ ve vztahu k otázce předchozí, a to za předpokladu, že platí: pokud nějaký prvek někomu (nejvíce) chybí, pak patrně proto, že mu (nejvíce) usnadňuje pohyb. Pokud by mu takový prvek situaci neusnadňoval, patrně nebude uživateli chybět… Ze všech uvedených odpovědí vyplývá, že uživatelé s omezenou schopností pohybu nejvíce oceňují:

1. nájezdy na chodníky a přechody pro chodce,
2. prostředky a opatření k překonávání výškových rozdílů (rampy, nájezdy, výtahy, plošiny),
3. kvalitní povrch komunikací pro pěší.

Z odpovědí na třetí otázku Jak uživatelé s omezenou schopností pohybu hodnotí nové a rekonstruované stavby ve svém okolí z hlediska jejich uživatelských vlastností? vyplývá, že i když by měly zejména nově budované objekty splňovat požadavky vyhlášky č. 369/2001 Sb., je takto jednoznačně uživateli hodnocena jen necelá pětina staveb. Téměř polovina staveb je hodnocena s výhradou, ale spíše kladně. Více než každá čtvrtá stavba má takový charakter, že spíše nesplňuje potřeby uživatelů, a jako neodpovídající je hodnocena téměř každá jedenáctá novostavba (rekonstrukce). Je zřejmé, že ať už vzniká chyba v kterékoliv fázi realizace stavby (projekt, schvalování, kolaudace…), podíl bezchybných staveb je stále velmi nízký.

Poslední otázka zjišťovala přístupnost veřejné dopravy, pozemních komunikací, objektů souvisejících se službami, zaměstnaností, kulturou, zdravotnictvím a školstvím. Z výsledků průzkumu vyplývá, že pro osoby s omezenou schopností pohybu jsou:

• nejlépe přístupné objekty zdravotnictví,
• nejhůře přístupná je veřejná doprava a objekty školství,
• objekty služeb, zaměstnanosti, kultury i pozemní komunikace jsou hodnoceny relativně stejně, přičemž pozemní komunikace jsou mezi těmito kategoriemi na předním místě.

Z výčtu všech odpovědí na otázku týkající se opatření a prvků, které nejvíce chybí uživatelům se zrakovými problémy, vyplývá, že nejvíce postrádají:

1. vybavení přechodů pro chodce akustickou signalizací,
2. přítomnost signálních a varovných pásů,
3. zdroje akustických informací – akustické orientační majáky.

Následují vodící linie (obecně) a označování dočasných překážek (výkopy, přenosné překážky – stojany na kola, koše na odpadky, reklamní tabule aj.).

Výsledky dotazníkového průzkumu včetně šetření v terénu poukázaly na:

1. důležitost správně provedených úprav z hlediska jejich použitelnosti osobami s omezenou schopností pohybu a orientace,
2. odlišnost potřeb, požadavků a jejich plnění z hlediska užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace (jedná se o dva paralelní proudy s odlišnými prioritami, systémovými i věcnými řešeními),
3. nedůsledné uplatňování vyhlášky č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích na užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace v praxi včetně opakovaných chyb v detailech; chybné detaily snižují nebo vylučují účinnost opatření zejména pro pohybově, zrakově i sluchově postižené osoby (např. často se opakující chybné provedení signálních pásů na přechodech pro chodce, které navádějí nevidomé nesprávným směrem),
4. neuspokojivý stav zejména pozemních komunikací, které ohrožují a někdy i znemožňují samostatný a bezpečný pohyb osobám s omezenou schopností pohybu a orientace,
5. to, že vážné chyby v realizaci úprav staveb pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace se vyskytují i na stavbách prováděných ve druhém pololetí roku 2005.

Příspěvek vznikl za podpory grantu Ministerstva dopravy ČR č. 1F54E/ 039/520 „Systémové prostředky, opatření a mechanismy pro správné navrhování a realizaci bezbariérového prostředí v dopravních řetězcích veřejné dopravy“. Na řešení úkolu se podílejí Institut Jana Pernera z Pardubic, NRZP a SONS.

Dle podkladů ing. Jaroslava Matušky z Institutu Jana Pernera při Univerzitě Pardubice zpracovala (ma).

Zdroj:
http://www.ligavozic.cz/vozickar/voz03-2006.doc