Když přichází tma

I přes raketový rozvoj očního lékařství přelomu tisíciletí existuje stále několik onemocnění, s nimiž si nevíme rady. Patří mezi ně i choroba, která je nejčastější příčinou nevratné praktické slepoty ve vyspělých zemích (v ČR se jí rozumí snížení zrakové ostrosti na úroveň jednoho procenta normálního vidění). Jde o VPMD - věkem podmíněnou makulární degeneraci.

Trpí jí čtvrtina populace ve věku 43-64 let a více než polovina lidí starších 65 let. Postižení udávají v dotaznících hodnotících kvalitu života její pokles o 17 % při lehké formě, ale až o 63 % při těžké, tedy srovnatelně se stavem po mrtvici, při neztišitelných bolestech nebo rakovině. Tato data jasně ilustrují závažnost a dosah choroby, byť se nejedná o život ohrožující onemocnění. Statistiky však potvrzují, že lidé s věkem podmíněnou makulární degenerací umírají dříve než ostatní.

Oko slábne

Většinová společnost si nedokáže představit, co tito lidé dennodenně zažívají. Paní Ilona s manželem Petrem mi v ordinaci vylíčili, jak se k nim chová okolí, když se ptají, jaká tramvaj právě přijíždí - sami nejsou schopni číslo rozpoznat. „Promiňte, jaké číslo jede teď?" „To si nemůžete nandat brejle, to jste tak líný, nebo co?" Ale ani silnější brýle zde nepomohou. Přičtěme k tomu i pocity psychické izolace, které seniorský věk přináší.

Co je vlastně podstatou nevratných změn a proč vznikají? Hlavním rizikovým faktorem je věk a s ním související pokles přirozených obranných mechanismů sítnice současně s genetickými vlohami a vlivem zevního prostředí - toho, v čem žijeme, co jíme atd. VPMD postihuje sítnici v místě zvaném macula lutea (žlutá skvrna nebo jen makula), kde je největší koncentrace světločivých elementů. Tato oblast je zodpovědná za rozeznávání nejdrobnějších detailů a fixaci obrazu, tedy za čtení nablízko, jehož zhoršování je také společně s pokřiveným vnímáním a výpadky v centrální části zorného pole charakteristickým příznakem. Zhoršuje se barvocit, adaptace na přechody ze světla a tmy, ztrácí se schopnost řídit auto, dívat se na televizi. Lze si to představit jako postupné mizení a deformaci pixelů začínající uprostřed obrazovky. Jednoduše řečeno, v místě nejostřejšího vidění zanikají buňky sítnice a přilehlých vrstev nutné k procesu přeměny světla na nervové vzruchy, a navíc se zde hromadí odpadní a rozpadové produkty těchto buněk a vznikají drúzy. Zradou ovšem je, že jde o projevy té lepší ze dvou možností makulání degenerace, tzv. suché nebo neexudativní formy.

U desetiny postižených se ale z této formy vyvine vlhká neboli exudativní VPMD, u níž pod sítnicí dochází k růstu novotvořených cév, které sítnici nadzdvihují, prosakuje z nich tekutina, protože jsou méněcenné, a je jen otázkou času, až prasknou a dojde ke krvácení do oka, po němž oko zcela oslepne. Pokud má postižený štěstí, tak se novotvořené cévy postupně přemění ve vazivovou jizvu, celá centrální oblast (tedy makula) ztratí svoji zrakovou funkci, vytvoří se takzvaný pseudotumor (nepravý nádor) a zraková ostrost poklesne na úroveň počítání prstů před okem. Pseudotumor si lze představit jako černou bouli, která vyroste uprostřed obrazovky, a obraz zbude jen v rozích a na okraji. Podobně i oku zůstane zachováno pouze obrysové periferní vidění. Proto mají lidé s VPMD excentrické vidění: musí se okem podívat vedle toho, co opravdu chtějí spatřit, aby paprsky dopadly do místa, kde zůstala zachována funkční sítnice.

Revoluce v léčbě

Jediné, co pacientům se suchou formou můžeme nabídnout, jsou směsi vitamínů a antioxidantů podporující přirozené obranné mechanismy a samozřejmě také pravidelné sledování, zda nedochází k přechodu do vlhké formy. Pro pacienty s některými typy exudativní VPMD byly dosud k dispozici pouze různé způsoby zničení a uzavření novotvořených cév, často i se zničením ještě fungující sítnice. Všechny tyto postupy byly schopny v nejlepším případě zastavit zhoršování změn a stabilizovat vidění, ne je zlepšit.

Od loňska se i v ČR začaly masověji používat v léčbě VPMD tzv. anti-VEGF látky, které vyvazují a neutralizují růstový faktor nutný pro vznik a růst novotvořených cév. Výzkumy potvrdily, že ve stáří je produkován v oku nadměrně. Bez něj zmíněné cévy nejenže nerostou, ale i mizí a tak se obnovuje původní struktura a funkce sítnice. Tak umíme poprvé v historii zvrátit vývoj VPMD a zlepšit vidění. Otázkou je na jak dlouho a s jakými možnými nežádoucími účinky, protože lék se podává opakovaně injekcí přímo dovnitř oka a zasahuje do velmi jemných regulačních systémů našeho organismu se složitými zpětnými vazbami. Nicméně zásadní je skutečnost, že je účinný a je k dispozici.

Vyčíslené náklady na péči o již nevidomé se pohybují v rozmezí 200 000-700 000 Kč na osobu a rok podle toho, zda je postižený ještě v produktivním věku, zda je umístěn v nějakém ústavu, nebo se o něj stará rodina, s tím, že první rok péče je vždy nejnáročnější. Nyní jen zbývá, aby si společnost na všech úrovních uvědomila, že péče o nevidomé v důsledku VPMD je ekonomicky i sociálně nákladnější než jejich léčba, byť ceny jednotlivých dávek těchto látek stojí až desetitisíce korun a lék je třeba podávat opakovaně.

MUDr. Filip Brázda

Zdroj: časopis Reflex č. 23, rok 2007
http://www.reflex.cz/Clanek27657.html