Diskriminace a Evropský rok osob se zdravotním postižením

U příležitosti Evropského roku osob se zdravotním postižením zřídila Evropská unie nevidomých (EBU) internetové stránky, kde mohou čeští nevidomí a slabozrací vyjádřit názory na svou případnou diskriminaci. Jak to tedy je s diskriminací zdravotně postižených na počátku jednadvacátého století? Nejedná se už o překonané téma? Jaké podoby může dnes diskriminace mít? Jsem nevidomý a v prostředí zrakově postižených pracuji přes deset let, a tak nabízím několik myšlenek ze své osobní zkušenosti.

"...tvrdit, že vás ještě dnes někdo diskriminuje? Vždyť dostáváte zdarma i drahé pomůcky." Tento přístup je dosti rozšířený i mezi postiženými, kteří někdy děkují dokonce za službu, která jim téměř nic nepřináší. "Někdo nám postiženým věnuje pozornost, tak bychom měli být vděční", uvažují neinformovaní, na okraj společnosti zatlačení nebo prostě nešťastní postižení lidé. Naznačený přístup v sobě obsahuje diskriminující nátlak, aby nebyly předkládány žádné požadavky bez ohledu na jejich opodstatněnost. Ale je tady ještě jiná varianta manipulace, tentokrát překvapivě z druhé strany: "Dejte nám požadované peníze. Přece byste nechtěli diskriminovat postižené lidi?!" Tuto manipulaci nelze přeslechnout v jednání některých jednotlivců nebo organizací. Nejedná se o diskriminaci naruby?

Před časem jsem byl na "minirautu" pořádaném u příležitosti související se zdravotně postiženými. Byl jsem překvapen, jak nedostatečně je prostředí uzpůsobeno zdravotně postiženým, jaké nepočetné zastoupení my postižení na oficiální akci máme, kolik věcných chyb zaznělo v proslovech řečníků a jak nepřesvědčivý a svým sentimentem ponižující je program. Jednalo se o diskriminaci? Myslím, že do jisté míry ano, i když možná o diskriminaci působenou jaksi mimoděk.
Máme v sobě nějaké nevědomé diskriminující postoje? Objevují se v lidském počínání sklony odsouvat postižené lidi kamsi na periferii nebo dívat se na ně jako na jakýsi odlišný druh inteligentních bytostí? Nechť si každý odpoví sám například na otázku, jak by reagoval na rozhodnutí své jediné zdravé dcery vdát se za těžce zdravotně postiženého partnera... Mnozí lidé se zdravotního postižení kdesi uvnitř hluboce obávají. A někteří jednotlivci ho naopak zneužívají pro kompenzaci své morální nedostatečnosti. I odborná literatura uvádí, že touha po moci nad lidmi může být silnou pracovní motivací některých sociálních pracovníků. Co s tím? Mluvit o problému, psát o něm otevřeně, vzdělávat už od dětského věku. A třeba vyvolávat mezinárodní internetové diskuze.
Jako nevidomý jsem rád, že za relativně nedlouhé období od revoluce se při svých samostatných pochůzkách stále častěji setkávám s nabídkou pomoci. Znamená to, že za dalších x-let "nevědomá" diskriminace pomine? Určitě ne, neboť nikdy nepomine strach se zdravotního postižení ani nepominou ony nemorální motivy. Diskriminace jako plevel vždy znovu vyrazí na poli lidského počínání a je na nás, abychom tento plevel neustále odstraňovali.
O něco snadnější se to může jevit s "diskriminací vědomou", tedy se zcela vědomým omezováním práv zdravotně postižených. Zaměstnavatel se například rozhodne, že zdravotně postiženým uchazečům o práci prostě nedá šanci. Vědomé diskriminující postoje ovšem vyrůstají z těch nevědomých a hranice mezi nimi je plynulá a málo zřetelná. Něco zajistí vymahatelné zákony, pokud ovšem jsou domyšlené do důsledků. Donedávna platný zákaz sjednávání zkušební lhůty v pracovních smlouvách se zdravotně postiženými oproti původnímu antidiskriminačnímu záměru vyvolával přesně opačný efekt. Zaměstnavatelé měli vážný důvod nepřijmout zdravotně postiženého, neboť zákon jim v tomto případě odepíral ochranný prostředek v podobě zkušební lhůty.
A co "programová diskriminace"? Tedy diskriminace zvolená skupinou lidí jako součást jejich programu? Není to nějaký nesmysl? Ale nebyli zdravotně postižení mezi prvními v likvidačních programech holocaustu? A neprožívá dnešní Evropa vlnu sílícího pravicového extremismu?

Nenašel jsem vhodnější slova a tak jsem oba pojmy dal do uvozovek, což ovšem nesnižuje škodlivost těchto jevů.
"Mezi slepými jednooký králem", říká lidové přísloví a má bohužel pravdu. Zdravotní postižení omezuje možnosti jednotlivce a tam, kde je méně možností, je prostor pro větší lidskou solidaritu nebo pro bezohlednější dravost. Šancí je málo, a tak se ti chtivější třeba na úkor svých spolupostižených snaží, aby něco "utrhli sami pro sebe". Při "vnitroskupinové diskriminaci" si tedy vylepšují své postavení někteří méně postižení na úkor více postižených nebo ti méně charakterní na úkor morálně zdravějších a méně dravých, přičemž obojí může jít společně ruku v ruce. Nepostižená společnost zvenku do problému nevidí a vidět nechce, protože nechce být obviněna z nekompetentnosti a necitlivosti. A navíc - pro mnohé je samotné zdravotní postižení jakousi magickou zárukou morálnosti jeho nositele...
Tak některé organizace produkují projekty, které klientsky nic nepřinášejí, ale umožňují malé skupině získat zaměstnání nebo další zdroj příjmu pro organizaci. V některých členských organizacích zdravotně postižených se prosazují lidé, kteří by jinde neměli možnost naplnit svou potřebu moci. Ve speciálních školách se vedle hezké solidarity někdy objevují problémy ponižování a zneužívání více postižených jejich méně postiženými spolužáky.
A co myslím "antidiskriminací"? Zdravotně postižení si mohou vydobýt práva, která ve skutečnosti omezují a tedy diskriminují zdravou veřejnost. Jako nevidomý literární autor jsem byl na autorském večeru v jednom krajském městě dotázán ředitelem knihovny, proč "nevidomí" prosazují vybavování knihoven čtecímí počítačovými zařízeními, když u nich za několik měsíců od instalace nikdo toto zařízení nevyužil. Nenašel jsem pozitivní odpověď a spíše jsem si představil ty stovky knih, které by místo tohoto zbytečného nákladného opatření mohly obohatit fond pro tamní čtenářskou obec. Je tento diskriminující případ ojedinělý?

V předvolebním období se některé politické strany obracely na zdravotně postižené jednotlivce, aby jim nabídly místa na svých kandidátkách. Je to dobrá zpráva pro zdravotně postižené, že jim politikové dávají prostor? Nebo je to špatná zpráva, že se totiž politikové snaží vylepšit image svých důvěru ztrácejících stran předstíraným zájmem o zdravotně postižené, tedy že se zdravotní postižení stává jakýmsi obchodním artiklem?
Často se vyhlašuje, že problémy zdravotně postižených mohou řešit pouze zdravotně postižení. Líbivé heslo úplně odsouvá kriteria, jako je lidská kvalita a odbornost. Především se však zapomíná, že by obdobně mohl být stanoven i jiný požadavek: totiž aby problémy lidí zdravotně nepostižených mohli řešit pouze lidé zdravotně nepostižení, tedy aby lidé zdravotně postižení byli plně vyloučeni z lidské společnosti.
Ano, s diskriminací se dá různě nakládat, následkem šarád však budou vždy jen další diskriminující faktory.

Povede náš vstup do Evropské unie k dalšímu zrání české společnosti a tedy k dalšímu ústupu diskriminace? Nebo vyvolá důraz EU na institucionalizovanost větší koncentraci moci uvnitř hnutí zdravotně postižených a tedy podpoří "vnitroskupinovou diskriminaci"? Nepřinese zavádění všemožných norem nějakou tu "antidiskriminaci"? Vidící i nevidomí jsou na tom zatím stejně - uvidí se...
Ale zpět k internetovým stránkám. Využijí čeští nevidomí příležitost? Pociťují diskriminaci nebo si jí nevšímají? Nebo k žádné nedochází? Zapojí se do diskuze na stránkách i vidící? Jedná se spíše o výchovný a motivační projekt nebo z něj budou nějaké další výstupy?
Jaký je váš názor? Navštivte http://www.ebuindigo.org.

Miroslav Michálek
V roce 2003 otištěno v časopise Grantis (číslo 9)