Jak se vyhnout diskriminujícímu chování

Kateřina Matysková, Miroslav Michálek

• Nevidět nemusí znamenat být pomalejší a méně výkonný. Někdy to tak samozřejmě být může, ale zdaleka ne vždy.
• Vytvořte si o nás názor až poté, co nás poznáte.
• Nezneužívejte nevidomého jako prostředek pro dosahování svých cílů vůči jiné osobě (např. na úřadě, ve frontě, v hromadné dopravě).

• Přistupujte k nám jako k jednotlivcům, ne jako ke skupině. Stejně jako vy vidící, i my jsme každý jiný s jinými koníčky, zájmy, povahou a také potřebami. Zatímco pro někoho z nás je nabízená pomoc už spíše nepříjemná, jiný ji uvítá s radostí.
• Mějte s námi trpělivost – někdy je toho na nás hodně a bývá náročné několikrát za den vysvětlovat, co skutečně potřebujeme a co nepotřebujeme.
• Neříkejte nám, že něco nezvládneme. Domluvte se s námi, jak bychom to mohli vyzkoušet.

• Bavte se s námi jako se sobě rovnými.
• Při komunikaci s námi otevřeně vyjadřujte své pocity, pochyby či nejistoty, nechte si od nás poradit, co nám pomůže.
• Vždy mluvte o našich záležitostech s námi a ne s jinou osobou.
• Při rozhovoru s námi na nás nemusíte mluvit nahlas. To, že nevidíme, neznamená, že jsme i hluší.
• Nebojte se používat slova „vidět, rozhlédnout se, koukat“– i my je ve svém slovníku běžně používáme.
• Pamatujte, že nevidíme vaše gesta ani mimiku. Vyhýbejte se jim i jiné neverbální komunikaci, popř. ji slovně popište („teď se usmívám..., podávám vám ruku..., krčím rameny…“).
• Potkáte-li známého nevidomého na ulici, při oslovení řekněte vždy své jméno. (Poznávat pouze po hlase je totiž obtížnější.)
• Při popisování věcí buďte hodně podrobní, nechte nás si na věci sáhnout. Hmat a sluch nahrazují zrak.
• Poskytujte nám pravdivou a úplnou informaci, nebuďte „cenzorem“. Bez předchozí dohody s námi nevynechávejte informace jen proto, že by podle vašeho názoru komplikovaly komunikaci nebo že by nás nejspíše nezajímaly.

• Pokud je to jen trochu možné, nedělejte věci za nás, raději nás naučte, jak je máme dělat.
• Nebojte se nabídnout nám pomoc. Zeptejte se, co a jak potřebujeme.
• Nechytejte nás nikdy za bílou hůl! Je to stejné, jako by vám někdo za chůze náhle zakryl oči. Nechytejte nás ani za předloktí nebo zápěstí ruky držící bílou hůl. Znesnadnilo nebo znemožnilo by nám to sledovat holí prostor před sebou.
• Nechytejte naše vodicí psy za postroj! Pokud nám budete chtít ukázat cestu, běžte vpředu, pes vás obvykle bude následovat.
• Budete-li nás doprovázet, jděte jako první a my půjdeme za vámi. Nestrkejte nás před sebou jako skříň. Netahejte nás za rukáv a jiné části oděvu, pokud nám chcete pomoci. Raději nám nabídněte svou paži.
• Nepřebírejte na sebe odpovědnost za naše jednání a nevpouštějte emoce do pomoci nevidomému, například když se něco nedaří. Berte to třeba jako zajímavou životní zkušenost.

• Představte si na chvíli, že nevidomý člověk, se kterým jednáte, normálně vidí. Zamyslete se nad tím, zda k němu projevujete stejnou míru běžného lidského respektu a důvěry v jeho schopnosti (samozřejmě mimo těch schopností, které jsou přímo závislé na vidění).
• Představte si, že v roli nevidomého jste vy. Jaké jednání druhé strany by vám bylo příjemné?
• Po jednání s nevidomým se zamyslete, čím se váš přístup k němu lišil od přístupu ke komukoliv jinému. Byly odlišnosti ve vašem jednání nutné, souvisely s faktem, že dotyčný nevidí?
• Přečtěte si před jednáním s nevidomým nějaký jednoduchý informační text, například leták „Opravník omylů o nevidomých“, prohlédněte si internetové stránky přibližující život se zrakovým postižením: www.nevidomimezinami.cz nebo využijte jiný rychlý zdroj informací o nevidomých.
• Navštivte některou z besed, seminářů nebo jiných akcí umožňujících získat informace o specifických potřebách nevidomých a o dovednosti doprovázení. Naučte se některé z těchto dovedností.
• Přečtěte si některou z brožur nebo knih sdružení Okamžik (www.okamzik.cz), které se zabývají přibližováním života beze zraku široké veřejnosti (knihy Nevídáno, Co vlastně ti nevidomí dělají?, Zavřené oči, brožury O čem se sní poslepu, Za zeptání nic nedáte, Nebojte se pomoci nevidomým) nebo některou z dalších publikací o životě se slepotou (R. Rucká: Bestseler o životě, R. Seifert: Řízek na severozápadě aj.).
• Vyzkoušejte si na chvíli, ve známém prostředí a nejlépe pod něčím dohledem, jak se dá zvládnout nějaká běžná životní situace, například ranní hygiena, svačina apod. beze zraku.
• Rozšiřte si své představy a schopnost empatie využitím her pro děti i dospělé založených na absenci zrakového vjemu. Najdete je např. v knihách J. Vachulové a R. Vachuleho: Hry pro těžce zrakově postižené děti, B. Bellacové: Hry ve tmě nebo na stránkách www.nevidomimezinami.cz.