Jiřina Holeňová

Narodila se s vážným postižením zraku, viděla jen částečně do 15 let. Poté ztratila zrak úplně.
Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor nizozemština a němčina, pracuje jako překladatelka. Je členkou Jednoty překladatelů a tlumočníků.
Překládá jak knížky populárně naučné, např. "Encyklopedie hudebních nástrojů", tak i knížky z oblasti literatury faktu např. "Už se stalo" - autentické zápisky nizozemské novinářky Renate Rubinsteinové o životě s roztroušenou sklerózou. A knížky dětské např.: "Veverčák a mravenec" nizozemského spisovatele Toona Tellegena.
Je zakládající členkou sdružení Okamžik a členkou výboru sdružení. V Okamžiku se věnuje vedení literárního klubu a Svépomocné knihovny pro nevidomé. Účastní se kroužku paličkované krajky vedeného Mgr. Helenou Sloukovou, autorkou metodiky výuky paličkované krajky pro zrakově postižené. Ve výtvarné soutěži Nevídáno získal v roce 2002 její závěsný objekt "Setkání s Živly" první cenu. Objekt si zájemci mohou prohlédnout v katalogu k výstavě „Nevídáno“, kde je otištěno i pár postřehů Jiřiny Holeňové o paličkování a drátování uzpůsobeného pro nevidomé a zrakově postižené.
Koníčků a zálib má Jiřina mnoho. „Velký koníček je moje práce, protože překládání je velmi tvůrčí. Já si u toho užiji. A leccos si přečtu.“, říká v rozhovoru pro internetový magazín pro ženy „Žena-in“. Velmi ráda poslouchá hudbu, chodí do divadla, na výstavy, zajímá ji literatura, pěstuje turistiku (s nevidomými vystoupala i na Olymp).
V rozhovorech s autory publikace „Co vlastně ti nevidomí dělají?“ uvedla, že jí ztráta zraku dokonce i něco přinesla: „Objevování a poznávání vlastního já, rozvíjení zbývajících čtyř smyslů (sluchu, hmatu, čichu i chuti), zkoumání možností a omezení spojených s handicapem, hluboké zážitky z jakékoli tvůrčí činnosti. Zajímavá setkání a vztahy.“ Dále v tomto rozhovoru uvádí, že všichni „žijeme ve společném světě“ a záleží na nás, jak se budeme vzájemně snažit pochopit a tolerovat. Říká: „Jak nás (nevidomé – pozn. J. V.) lidé berou, záleží sice na nich, hlavně to ale záleží na nás.“
Na těchto internetových stránkách se můžete setkat s texty Jiřiny Holeňové, kde píše o své překladatelské práci - „Překladatelství - Aneb mohou nevidomí pracovat jako překladatelé?“ a o tom, jak se paličkuje a drátuje poslepu: „Provázky, nitě a drátky“. O jejím zájmu o výtvarné umění a charakteristickém způsobu jeho vnímání se dočtete v článku „Vnímání výtvarného umění beze zraku“. V našem „LITERÁRIU“, jak ho sama nazvala, najdete výběr z jejích lyrických básní, plných báječných hříček se slovy a jejich významy, které vyšly v knížce „Co vlastně ti nevidomí dělají?“ (Okamžik, 2003).
Jiřina Holeňová se významně spolupodílí na redakční práci při tvorbě těchto stránek.
Jako motto jejího života by bylo možné uvést citát z rozhovoru, který Jiřina poskytla internetovému magazínu pro ženy „Žena-in“ – „Většinou jdu pořád dopředu.... Mám pocit, že když jdu dopředu, někam dojdu."

Zpracovala: Jana Vaňková

Zdroj: kniha „Co vlastně ti nevidomí dělají“? (Okamžik, 2003)
www.okamzik.cz
www.zena-in.cz