Delicie Nerková

Občanským jménem PaedDr. Jaroslava Novotná, má těžkou zrakovou vadu.
Pracuje jako speciální pedagog a psychoterapeut (má privátní praxi), mj. také v Komunitním centru Maják, Praha. Píše poezii, prózu i publicistiku - fejetony.
Vlastním nákladem vydala pět básnických sbírek: "Te Deum" (Praha 1991), "Jóbova zpověď, Zpráva mrtvých" (Praha 2001), "Andělské zvonění" (Praha 2003), „Pravdy a pocity, Sedmý den“ (2006) a „Klauni a šašci“ (2007). V roce 2008 vyšla sbírka povídek „Darmojedi“ (Okamžik, 2008). První sbírky byly tvořeny s cílem zobrazit autorčin vztah k Bohu a ke křesťanství, přesto se však týkají zcela všedních problémů, které každý z nás řeší. Sbírky „Pravdy a pocity, Sedmý den.“ a „Klauni a šašci“ jsou určeny spíše čtenářům, kteří nemají vyhraněný postoj ke spirituálním tématům.
V recenzi na sbírku Delicie Nerkové „Andělské zvonění“ se v časopisu Církve bratrské v č. 6-7 roku 2004 dočteme: „Verše, jež jsou jako by skládány z protikladných barev, vůní, pocitů, nálad. Verše jako záznamy niterných prožitků a otázek. Verše utkané z kousků našeho nejen krásného a barevného, ale také sychravého a temného, všelijak ušpiněného a mnohokrát bolavého světa. Často mají přímo charakter modlitby.“ Slova této recenze by však bylo možné použít pro charakteristiku prakticky všech autorčiných sbírek.
Ve sborníku Literárně dramatického klubu „Dialog na cestě“ publikovala báseň „Čeho se na světě nedostává“. Přispívá také do časopisu Evangelické církve metodistické „Slovo a život“ básněmi a drobnými prózami s křesťanskou tématikou.
Kromě poezie a prózy píše Delicie Nerková i publicistické texty, fejetony. Od roku 2001 je stálou dopisovatelkou časopisu ZORA.
V tomto časopise vyšly v roce 2006 a 2007 dva pozoruhodné „Seriály“: „Apoštolové slepoty“ a „Asistenti, průvodci a přátelé“.
„Apoštolové slepoty“, to je dvanáct životních příběhů „obyčejných“, avšak pozoruhodných nevidomých lidí.
Jak sama autorka říká v úvodu k tomuto „Seriálu“": „ Zdá se, že kromě Orloje apoštolům odzvonilo, ale... najde se pár takových, kteří často bez zbytečných slov zvěstují přibližně tuto zprávu: „Inu, nemám to s tím svým neviděním moc dobré. Ale hledám, co by dobré být mohlo.... Život se se mnou nemazlí, ale já se zkouším mazlit se vším dobrým, co mi přesto všechno přináší.“
„Asistenti, průvodci a přátelé“ jsou na druhé straně příběhy lidí, kteří se rozhodli nevidomým pomáhat.
Celé vyznění těchto příběhů lze ilustrovat výpovědí jedné z asistentek nevidomých, z textu „Profesionálka“: „Lidé jsou někdy velmi krásní a svým chováním a laskavostí vás přesvědčí, že v tomhle světě není jen smutek, nespravedlnost a lhostejnost. Jsem moc vděčná, že to takhle mohu vidět. Moji klienti, z kterých se časem stávají přátelé, mi tento poznatek nejednou zprostředkovali. Hodně se podílejí na tom, že můj život má smysl, užitečnou náplň a řád.“

Delicie Nerková se účastní řady literárních soutěží. Např. ve 2. ročníku literární soutěže pro autory se zdravotním postižením „Společný svět 2006“ získala v kategorii próza 2. místo za povídku „Do rakve krásná“ a v kategorii poezie 3. místo za báseň „Písař“; v soutěži Literární Šumava 2005 získala třetí cenu v kategorii poezie autorů ve věku nad 25 let za báseň „Návraty“; v soutěži „Literární Varnsdorf“ v roce 2006 se v kategorii poezie dělila o druhé místo s brněnskou autorkou Jitkou Otáhalovou; v soutěži "O Tachovskou renetu" se dvakrát umístila na čelných místech. V literární soutěži pořádané k 80. výročí založení časopisu ZORA v roce 2002 získala ceny za poezii i prózu.
Na těchto stránkách najdete její básně „Písař“ a „Orbis Pictus“ a povídku „Do rakve krásná“, které byly oceněny v soutěži „Společný svět 2006“. Také zde jsou povídky „Gorila“ a „Být jako modřín“ (sborník „Každý běží svou míli“, Okamžik, Praha 2004) „Objetí“, „Věno“ a „Jen tak posednout“, publikované v knížce „Co vlastně ti nevidomí dělají?“ (Okamžik, Praha 2003). „Apoštoly slepoty“ najdete na těchto stránkách v odkazu „Život beze zraku“ a příběhy „Asistenti, průvodci a přátelé“ jsou uvedeny v odkazu „Jak pomáhat“.
Určitě Vás pobaví několik vyprávění o autorčině vodicím psu Majdě, uvedené zde pod názvem „My všichni s Majdou a Majda s námi“, která osvědčují její kouzelný smysl pro humor.

Zpracovala: Jana Vaňková

Zdroj: Publikace Okamžiku, sdružení pro podporu nejen nevidomých
www.obecspisovatelu.cz/index.htm
http://cb.cz/rodina/cislo.php?0406_recenze
www.monteko.cz/citoliby/dialog2.pdf