10. Povaha

Vůle slepého dítěte je silnější a rozhodnější zvláště od doby, kdy byla probuzena duševní činnost. U slepého dítěte přechází tato energie i ve svéhlavost živenou velmi často tím, že se nevidomému ničeho neodepře, každé jeho přání se splní, takže je zvyklý po dobrém i po zlém dosáhnout všeho, co si vážně předsevzalo. S neuspokojením žádaného souvisí špatná nálada, ono kopání, kousání, škrábání, kterým si umíněné dítě pomáhá, když je k něčemu nuceno proti své vůli. Tu se rozumná matka nesmí zaleknout ani trestu. Není tvrdostí, ale dobrodiním pro dítě. Trest zůstává na paměti, takže umíněnost, špatné nálady, prostořekost, tvrdohlavost, vzdorovitost se tak lehce nevrací.
Vychovatel musí plně využít zvláštní vytrvalosti a neústupností ve sledování jednou vytčeného cíle. V pozdějším životě doplňuje se se snahou po vzdělání, radostí z tvoření, zájmem na vyučování a je korunována mnohým krásným výsledkem. Tato snaha, bohužel, přechází i v odvahu pouštěti se do podniků, jež zřejmě jsou nad síly nevidomého. S ní souvisí i neobyčejná zvědavost.

Všechny tyto vlastnosti mají velikou cenu pro slepé dítě a jeho budoucnost. Nepoznají se vždy lehce. Slepé dítě je opatrné, mnohdy nedůvěřivé, zvláště ve styku s neznámými lidmi, takže se zdá býti ostýchavé, zdrženlivé, což ještě zvyšuje dojem nezvedenosti. Při bližším seznámení zdrženlivost mizí, slepý důvěřuje více, ale jistý egoismus zcela nezmizí. Pročež obětavost nebo postavení své osoby do pozadí zřídka kdy se pozoruje i u vzdělaných slepých.

Nedůvěra může dospěli až k podezřívavosti zvláště, žije-li dítě ve špatném okolí. Tak zahořkne, že se v jeho jednání a výrocích ukazuje i nevděčnost. Aby se dosáhlo harmonického vzdělání dítěte, musíme se snažit položiti základy jeho morálky. Chyby zde učiněné se v ústavě příliš nelepší. První dojmy, které dětská duše přijímá, jsou nejtrvanlivější. Poněvadž dítě své rodině nejvíce důvěřuje, posuzuje dobro a zlo tak, jak se tomu doma učilo. Rodiče by si měli pamatovati, že více působí příklad a vlastní jednání, které dítě prožívá, než poučování a krásná slova. Slepé dítě pojímá právo a bezpráví dle daného příkladu a vlivem své paměti mají názory a mínění a z toho čerpaný úsudek trvalejší vliv.

Nutno se v přítomnosti malého slepce varovat nevhodných výrazů a jednání. Bystrý sluch postřehne i tajný šepot a právě tajuplným projevům dává slepý mylný význam. Jednejme ve styku s dítětem přímo, správně a opravdově. Nemysleme, že dítě to neb ono ještě neví, že tomu nerozumí. Jsou pošetilci, kteří se domnívají, že nevidomý, zvláště dítě, také dobře neslyší a mluví v jeho přítomnosti věci, které by dítě ani slyšet nemělo. Často bývají slepé dětí duševně vyspělejší dříve, a sedíce zdánlivě bez účasti, pozorují, promýšlejí a pamatují si i nejmenší detaily.
Veďme dítě od malá k upřímnosti, k pravdomluvnosti, trpělivosti, poslušnosti, k důvěře a k radosti z dobra a krásna. Učme je opovrhovati škodlivým a zlým. Čím něžněji se bude se slepým dítětem jednati, tím jemnější, přítulnější a důvěřivější bude jeho duše. Svár, pře, výbuchy hněvu, nenávisti, zasazují duši slepého dítěte hluboké rány, které i zajizveny, nikdy plně nevymizí. Již od mládí zvykejme slepé dítě na společenské normy. Ke známým i neznámým ať se chová slušně. Nechť si zvyká poprositi a děkovati. Uspokojením všech přání vychovává se nepřímo v dítěti domnění, že vše, co se slepému učiní, je povinností vidomých. To je důsledek velké chyby rodinné výchovy. S rostoucím stářím pozoruje se u takových slepců v ústavě jakási nespokojenost s nezbytným pořádkem a řádem. Vše je tísní a utiskuje, zbavuje příliš svobody a využívá jich. Vystupuje touha po neústupném uplatnění vlastní vůle, náchylnost k nekritickému posvědčování všemu, co stávající poměry haní a tupí. Poněvadž život se nebude mazlit ani s takovým nevidomým, kterému se v dětství ve všem vyhovělo, musí správná výchova uváděti ho ve skromnější chápání života, udržet jej ve vědomí střízlivé skutečnosti. Jinak nevyplněná přání činila by dítě nespokojeným. Taková stále stoupající roztrpčenost působila by na vidomého odpudivě. Slepý, nesprávně chápající své postavení, dožil by se častých a hořkých zklamání. Dobrosrdečný, dobromyslný, povolný slepý vychází v životě dobře. Všude nachází přátelské ochoty a pomoci. Záleží tedy vlastně na prvých vychovatelích slepce, zda i tento bude umět v budoucnosti potřebné přátele si získat či odpudit.

Jako vidomý tak i slepý musí poznati vše, co žádá nebo zavrhuje slušnost a mrav a to časně. Je třeba buditi ošklivost před nemravnou řečí a jednáním. Často sociální poměry rodin slepých dětí skýtají veliké nebezpečí. Rodiny četné, malý byt, mravnostní úroveň nízká. V takovém případě je nejlépe, co možno nejdříve dostati dítě do ústavu.