4. Jak možno nevidomé dítě doma zaměstnati

Nevidomé dítě nemusí však trávit svůj čas doma jen hrou. V každé domácnosti najde se pro ně spousta zaměstnání.

Může zavolati někoho z rodiny, zavříti dvéře, dojíti do světnice pro něco, donésti dřeva, rovnati je, loupati brambory, osušovati a mýti nádobí, štípati dříví, srovnati nářadí na pravé místo, spočítati jednotlivé předměty, podávati je, podržeti bavlnu při navinování. Loupá švestky, ořechy, boby, míchá povidly, mandluje, čistí,boty, přinese vodu, zamete, složí prádlo, šatstvo aj. věci donese na místo, mele kávu, přikrývá stůl. V zahradě může hrabati listí, sbírati ovoce, vybírati kameny. Zalévá květiny, shrabuje posečenou trávu, donáší ji k vozu. Krmí domácí zvířata a vykonává jednoduché polní práce. Větší dítko posílejme s posílkami a vzkazy do nejbližšího sousedství i ke kupci, aby si zvyklo choditi mezi lidí a odvyklo bázlivosti.

Nebojme se dáti dítěti do ruky ani špičatý a ostrý nástroj. Učme je s ním zacházeti. Dejme mu za náležitého navedení a dozoru nůž se špičkou otupenou, malý nebozez, pilku, prkénko, špalíček; dívkám velkou jehlu, cívku, hadřík. Děti se naučí se vším nejen zacházeti, ale i zhotoví všelijaké drobnosti. Brzy nabudou podivuhodné obratnosti a budou si umět v obtížných situacích samy pomoci, zvláště při držení nástrojů.

Mnohá z naznačených prací bude zároveň i formálním cvikem hmatu, např. třídění plodů, řádění perel, knoflíků, cupování aj. Všechny tyto úkony vyžadují správného vedení a hlavně neúměrné trpělivosti vychovatelovy, především matky.

Námaha a starost přinese svým časem sladké ovoce. Slepé dítě je zachováno životu a práci. Vychovatel je odměněn zdravým a normálním vzhledem dítěte. Jednou vzbuzená pozornost vyvolá touhu po ustavičné činnosti, po zaměstnání. Tato stane se dítěti milou zábavou, při které bude přemáhati svou bezradnost, nejistotu a úzkostlivost. Účelně vedeno, brzy se od vidomých dětí nerozezná.
Slepé dítě je více než jiné produktem svých vychovatelů.