9. Duševní schopnosti

Veškerá snaha po samočinnosti a samostatnosti, všecka cvičení orientační, smyslová, vše navedení k pozorování a srovnávání s přibývajícím stářím komplikovanější, vše to působí i růst duševních schopností. Získává tak představivost, paměť, fantasie, sílí i rozum. I duše slepého musí tvořiti srovnáním závěry a úsudky a tak se utváří bystrost a jasnost duševní nerušená rozmanitými zrakovými dojmy, možnost abstraktního přemýšlení a hloubání, které se až velmi často zvrhuje. Takovému bloudění u starších dětí nutno klásti správné meze častějším rozhovorem, duševním prohloubením. Větší schopnost abstrakce cvičí i fantasii, jež slepec potřebuje více než vidomý. Nutno však i tu brániti vznikání nesvětského blouznění.

Nevidomý potřebuje paměti mnohem více než člověk normální. Není mu možno užívati tužky a zápisní knížky. Vše musí zapsat do paměti.

Jelikož pozornost nevidomého dítěte není rušena mnohostrannými zrakovými požitky, je vždy napjatější, všímá si i detailů, které vidomému ujdou. (Proto je slepý dříve unaven.) Svou odloučeností od vnějšího světa a zabořením se do svého nitra, je u něho mnohem vyvinutější intensivní duševní činnost, zvláště v abstraktním směru. Proto také pravidelně mívá věrnější a trvanlivější paměť. Je více na sebe odkázán než vidomý, který má své poznámky. Jeho dobrá paměť není vrozena, ale denním cvikem získaná. Jí také slepec velice potřebuje. Bez ní je politování hodný člověk. Zvláště hudebník bez dobré paměti je nemyslitelný.

Paměť možno opatrností, učením a cvičením zlepšiti. Proto se má slepé dítě již od mládí vzdělávati v nadprostřední bystrou paměť. Nutno časně zameziti vše, co by paměti škodilo. Chraňme dítko před možným úrazem, zejména na hlavu. Nestrašme je, aby se neleklo a nenechme je ani chvíli bez zaměstnání. Přistupujeme-li k dítěti zabranému do své hry neb práce, čiňme tak opatrně, ne pojednou a hlučně, aby se neleklo.

Cvičme paměť vypravováním a učením se nazpaměť. Krátké písně, hádanky, žertovné otázky povzbuzují myšlení. Látku však nutno vybrat ze zkušeností a představivosti dětské. Zvlášť třeba dbáti jasného porozumění a varovati se mechanického papouškování.

Nevidomé děcko bude vděčným posluchačem při vypravování pohádek, při hudebním přednesu, při domácí besedě. Vždyť jeho citový život je hlubší a vniternější. Jest podmíněn především sluchem, výborným smyslem pro citové vnímání.