12. Školka pro nevidomé

Dosavadním vylíčením života malého nevidomého v rodině bylo dostatečně naznačeno, že domov při nejlepší vůli nepečuje o své dítě tak, aby další jeho výchova ve slepeckém ústavě dála se bez obtíží. Rodina nedbá náležitě ani jeho tělesných, ani duševních potřeb. Nemá k tomu potřebného času, prostředků a zkušeností, ani dosti klidného, nevášnivého a uvědomělého nazírání, jehož výchova potřebuje. Dítěti se doma nejčastěji přílišnou láskou neb úpl¬ným zanedbáním, nedostatečnou pomocí nebo zamezením vší samostatnosti spíše další vývoj podlamuje. Kromě toho je tu dítě, zvláště z nižších vrstev, vystaveno mnohým nebezpečenstvím.

Chyby se těžko napravují. Zameškané a pochybené ve výchově nevidomého dítěte se mnohdy vůbec ne¬dá napraviti. Štěstí pro dítě, když co možno nejdříve přijde do prostředí, kde se mu rozumí, kde se tělesně i duševně posílí energicky sice, ale ve vší dobrotě a lásce.

Taková přípravka, opatrovna, školka, dětská zahrádka pro slepé, asyl pro slepé děti, byl zřízen první r. 1862 v Sasku. U nás r. 1897 v Praze pří Klárově ústavu pro slepé. Je to jediný útulek toho druhu pro nevidomé děti v republice. Při větších ústavech v cizině jsou zvláštní oddělení pro dětskou zahrádku. Tato by měla býti vždy v těsném spojení se slepeckou školou, pro niž připravuje.
Srovnáme-li dítě, které přišlo do ústavu z rodiny, s tím, kterému bylo dopřáno odborné výchovy ve školce, lehce se přesvědčíme o jejím požehnání pro nevidomé dítě. Zde se mu dostane včasné a uvědomělé pomoci, takže se při vstupu do slepecké školy mnoho neliší od dítěte plnosmyslného. Dovede se samo obléci, připraviti si lůžko, najíst se, obstarati si potřeby denního života, ve škole je chápavější, pořádnější, nevzdoruje, je zvyklo na vykonávání povinností a lépe se vpravuje do pořádku a společenských zařízení v ústavě. Všechny zkušenosti i názor samých nevidomých dosvědčují, že výchova ve školce je cennější než ta, kterou může poskytnouti rodina. Všecky prostředky jsou zde po ruce: častá a silná výživa, pobyt ve zdravých místnostech, nutný pohyb v zahradě; dítě je vychováváno k pořádku, přesnosti, k vykonávání povinností. Škodlivý vliv rodinného okolí je odstraněn. Osoby v ústavě zaměstnané mají úlohu se slepému dítěti zcela věnovati, nemají jiných starostí a jsou-li si toho vědomy, může jim rodina své děti bez obavy svěřit.

Ve školce mezi sobě rovnými zapomene dítě úplně na svůj zvláštní stav, nebude tu bez za¬městnání, nezakrsne ani tělesně ani duševně, ale pro¬žije šťastné dětství, plné radosti, světla a dětského uspokojení. Až v pozdějším životě nastane doba odříkání a starostí, budou těšit aspoň vzpomínky na šťastně prožité dětství.

Úkolem školky pro slepé je hlavně péče o tělesné zdraví, o vývoj smyslů a s ním spojený vývoj mluvy, konečně vytvoření základnice výchovně společných citů a činorodého chtění, touhu býti užitečným. Brání se tu vzniku ošklivých zlozvyků, doplňuje se, co rodina zameškala, působí se proti zhoubnému rozmazlení a vším možným způsobem pěstuje se samostatnost dítěte.

Aby se naznačeného cíle dosáhlo, navádějí se děti k vykonávání a vycvičení známých činností denního života. Cvičí hmaty potřebné při oblékání, svlékání, zapínání a rozpínání, zavazování a rozvazování tkaniček, při úpravě oděvu, při mytí, čištění zubů, zaplétání a rozplétání copů, úpravě lože. Nevidomí si navykají pořádně seděti, státi, choditi, stoupati do schodů, uží¬vati správně lžíce, vidličky; odvykají nezpůsobům. Všechny tyto cviky posilují sebedůvěru, čistotnost a pořádek.
Všestranným užíváním zbylých smyslů, hlavně hmatu a hmatových pohybů, opravuje školka pro slepé názory a představy slepého dítěte a rozšiřuje jejich okruh. Dosavadní zásoba slov postrádá smyslového prožití. Jsou to pouhá slova. Názor je získán jen ce¬stou sluchovou a proto se nekryje se skutečností.

Školka pro nevidomé získá dětem jasné představy důkladným osaháním názorných předmětů a rozhovo¬rem o nich. Tím také cvičí řeč dítěte i jeho zbylé smysly. S věcmi pokud možno se konají činnosti. S hráběmi se hrabe, s vozíkem jezdí, se sekyrkou tluče. Všecko zaměstnání musí býti dle hesla Komenského: „hra a kratochvíl“. Názorné předměty i látku poskytuje školní světnice, dům s rozličnými prostorami, nejbližší okolí domu. Seznamování s tímto spojuje se s orientačním cvičením, pro nevidomé velmi důležitým. Děti vyhledávají své místo, určují a pojmenují stěny, rohy, seznamují se s nábytkem a s ostatními místnostmi. Vždy se jim vyhoví při jejich žádavém: Proč?“ Pokud počasí dovoluje, tráví děti své zaměstnání venku, na dvoře a v zahradě. Tak nabudou jistoty v pohybu. Navádějí se k chůzi i bez pomoci sluchu a hmatu.

Později se vyučování prohlubuje ohmatáváním a rozhovorem o nábytku a předmětech v pokojích, o nádobí, částech oděvu, o zvířatech, rostlinách, surovinách, výrobcích průmyslových. Konají se též jednoduchá sluchová cvičení. Pohozené předměty se vyhledávají dle zvuku a určuje se jejich velikost, látka i místo, kam dopadly. Mince se poznávají dle zvuku a tvaru. Čichem se zjišťují hmoty zapáchající a vonící. Odhadují se délky, šířky, výšky dle napětí prstů, ruky, výšky těla.
Názorným vyučováním získané představy jsou podkladem jazykového vyučování. Oživuje se memorováním básniček, zpěvem, hádankami, krátkými příslovími, pohádkami. Děti s oblibou dramatisují látku a tak ji cele prožívají.
.
Stejně děti milují tělocvičné a zábavné hry. Lehká pořadová cvičení se zpěvem budí smysl pro rytmus, pro správné držení těla, chůzi, obratnost a čilost. Ve školce jsou mnohá zařízení pro dětské hry a nutný pohyb: pískoviště, lopatky, vozíky, sáňky, houpač¬ky, skluzavky, kuželník, chůdy apod.

Veliká péče se musí věnovat cviku a zesílení ruky a prstů. Prostupuje veškero vyučování a zaměstnáni a soustřeďuje se v lehkých rukodělných pracích. Jsou-li ruce předcházejícími cviky zesíleny a připraveny, nečiní Fröblovy zábavky žádných překážek. Jsou povzbuzujícím a nutným zaměstnáním a dobrou přípravou pro budoucího řemeslníka a hudebníka.

Ve školce děti staví ze stavebnic pro ně upravených. (Schleussnerovy stavebnice pro slepé), které spojují kovovými spojkami, takže se výrobky nerozpadávají. Spojují rozmočený hrách v různé obrazce, navlékají kuličky a korálky, vyplétají košíčky z lepenky, tyčinek a slaměných stuh, poznávají počátky proplétání a vyšívání, modelují v hlíně nebo vosku, třídí různé plody a drobnosti do přihrádek k tomu upravené skřínky a zkouší skládati papír ve známé hračky.

Školky pro nevidomé se osvědčily co nejlépe. Jejich návštěva od 4. do 7. roku by měla býti zákonitě povinná. Bohužel většina rodičů nechápe vý¬znamu jejich pro dítě nevidomé a vyhýbá se jim jen ku škodě svého dítěte.