Slepecká škola přijímá nevidomé děti ve stáří sedmi let. Dle nabytých zkušeností slepé dítě šestileté dosud nestačí soustavnému školnímu vyučování.
Ještě donedávna odporučovali slepečtí učitelé pro citelný nedostatek slepeckých ústavů, aby nevidomé dítě navštěvovalo obecnou školu ve svém domově. Je jisto, že pobyt mezi ostatními dětmi i přítomnost na vyučování má na dítě veliký vliv. V mnohém může slepý žák soupeřiti se zdarem s ostatními školáky. Avšak o vlastním vyučování nemůže být ani řeči. Všeobecný cíl výchovy a vyučování je týž jako ve škole pro slepé. Avšak prostředky k jeho dosažení jsou velmi rozdílné, zvláště co se týče mechanického vzdělání. Učitel se zvláštním potřebám slepého žáka při svých šedesáti i více dětech prostě věnovat nemůže. Není k tomu potřebného času, pomůcek, ani zkušenosti Stoupající diferenciace škol žádá, aby škola obecná byla zachována jen dítěti normálnímu. Slepé dítě patří do slepeckého ústavu, kde je dosti účelného nařízení pro jeho vzdělání.
Zde se pokračuje na základech připravených rodinou a školkou pro slepé. Chovanci se co možno nejvíce přibližují výchovou zdravému člověku, Poskytuje se jim všeobecného vzdělání, uschopňují se pro praktický výcvik, aby se později prací svých rukou, snad brzy i svého ducha, naučili zapomínat nejen na svou vadu, ale našli i uspokojení a prostředků k výživě své, snad i své rodiny.
Škole pro slepé se také dosud vyhýbají někteří malí slepci. Jejich rodiče při své lásce zapomínají, že dítě jednou zůstane na světě samo, bez pomoci. Co mu zanechají? Žebráckou mošnu i pro slepce zahanbující: Vždyť nevidomý se může vychovat k užitečné práci. Ta bude jeho štěstím a světlem.
Také slepecká škola volá po povinné návštěvě dětí nevidomých.