11. Krátké rady rodičům slepého dítka

1. Vychovávejte slepé dítko tak, aby se vidomým pokud možno nejvíce podobalo. Bude, žít ve světě vidomých, nechť se mezi nimi umí pohybovat a žít.
2. Čím více se se slepým zaměstnáváte, tím dříve dosáhnete cíle.
3. Čím dříve počnete s výchovou, tím lépe. Nenoste proto dítě déle než jiné. Učte je chodit v stejném čase. Snažte se, aby brzy vaší vedoucí ruky nepotřebovalo. Odvislost je jeho neštěstí.
4. Učte dítě, aby si ve všem samo pomáhalo. Nechť se co možno nejdříve samo obléká, myje, češe, šaty si čistí, jí a se obslouží.
5. Skoro vše, co se naučí vidomé dítě, může, se naučiti i slepé. Nedejte se odstrašiti, když se vše hned nedaří. Začněte znovu. Buďte trpěliví a vytrvalí.
6. Buďte ke slepému laskaví. Ostré slovo ho činí lehce nevrlým a vzdorovitým.
7. Nevyhovujte mu ve všem, ale učte ho uměti si odříkat i býti skromným.
8. Co nemůže slepý uchopiti, to nerozezná. Dejte mu vše osahati. Vysvětlete, čemu nerozumí. Nabude správného názoru a vycvičí si hmat.
9. Pro slepce je nejdůležitější jeho ruka. Čím více ji cvičí, tím silnější, obratnější je, tím lehčeji a rychleji pracuje, tím více vydělá a tím méně bude veřejnosti na obtíž. Neštěstí míti neschopné ruce je horší vlastní slepoty.
10. Nenechte slepce dlouho samotného a bez zaměstnání. Z dlouhé chvíle a z touhy po pohybu zvyká na nectnosti: kývání a točení hlavy a trupu, mačkání očí, vraštění obličeje, trhání rameny. Dbejte jak při sezení, tak při chůzi, aby dítě správně drželo tělo, neschylovalo hlavy a neohýbalo se. Považte, že hůře se těmto nectnostem odvyká, než se zabraňuje, aby vznikly.
11. Slepé dítě stejně jako vidomé miluje hračky. Opatřte mu je. Později mu svěřte jednoduché práce v domácnosti. S radostí se jim věnuje, zkrátí si dlouhou chvíli a zvykne na užitečnou činnost.
12. Často s dítětem mluvte o tom, co se kolem něho děje, co slyší, hmatá, čichá. Bude tak cvičit zbylé smysly, jimiž nahrazuje zrak, probudí se mu rozum a bude míti látku k přemýšlení.
13. Vidomí soudruhové při hře jsou nejlepší učitelé slepého dítěte. Vyvedou je z uzavřené světnice na zdravý vzduch, takže jeho tělo zesílí, duch oživne. Nenechte dítě doma tupě sedět v osamění.
14. Chraňte se v přítomnosti slepého dítěte mluviti o jeho utrpení, chraňte se úsměšku. Nelitujte je a řekněte to i ostatním. Buďte u slepého veselí. Pro¬buďte v něm naději, že bude užitečným členem lidské společnosti.
15. Nemluvte v jeho přítomnosti, co by kazilo jeho mravnost.
16. Zvykejte slepce časně laskavým připomínáním na zachování čistoty, pořádku, zdvořilosti.
17. Mluvte před slepým hlasitě, aby vás poznal. Neskrývejte před ním svou přítomnost. Připomínáte mu tím jeho chorobu a vyvoláváte nedůvěru.
18. Cvičte paměť svého slepého dítěte.
19. Až budou dítěti čtyři léta, dejte je do školky pro slepé. V sedmi letech patří do slepecké školy. Ne později. Mnohé již by nebylo možno dohoniti ku škodě dítěte.
20. Věřte, že ve slepeckém ústavě milují dítě stejně jako vy a že mu lépe rozumí. Bude tam žíti šťastně mezi sobě rovnými a nebude se mu stýskat, jak se obáváte. Přemozte sami stesk a přílišnou lásku a považte, že dítě musí se náležitě odborně připraviti, aby o sebe mohlo samo pečovati, až vy tu nebudete.