Opravník omylů o nevidomých

1. OMYL: Člověk je buď vidící, a pak vidí vše jako ostatní, anebo je nevidomý (slepý), a pak nevidí vůbec nic.

SKUTEČNOST: Mezi normálním "viděním" a úplnou slepotou existuje zřejmě nekonečně mnoho variant různě závažných postižení zraku. Přitom míra tohoto postižení nemusí být na první pohled patrná. Například někteří těžce slabozrací lidé mohou mít velké potíže s bezpečným pohybem na ulici, aniž by to kdokoliv kolem nich tušil.

2. OMYL: Kdo používá bílou hůl, ten nic nevidí.

SKUTEČNOST: Mnozí uživatelé bílé (slepecké) hole mají nějaký zbytek vidění, třeba schopnost rozlišit světlo od tmy, zpozorovat velké předměty v těsné blízkosti před sebou při určitých světelných podmínkách atd. Někteří těžce slabozrací lidé mohou při samostatném pohybu využít bílou hůl a mnozí nevidomí v doprovodu průvodce bílou hůl nepoužívají.

3. OMYL: Ve společnosti nevidomého by se nemělo mluvit o barvách a jiných zrakových vjemech. Je třeba se důsledně vyhýbat slovu "slepota" a obratům "podívej se", "uvidíme se" apod.

SKUTEČNOST: Není tomu tak. Mluvte přirozeně, i nevidomí běžně používají výrazy spojené s vizuálními vjemy v jejich doslovném i přeneseném významu. Nadměrná snaha "nezranit" zrakově postiženého zdánlivě nevhodnými výrazy může ve skutečnosti komplikovat komunikaci a vést k nepříjemným pocitům na obou stranách.

4. OMYL: Nevidomí lidé mají zvláštní schopnosti: např. "šestý smysl", hudební sluch a nadání poznat z hlasu povahu člověka.

SKUTEČNOST: Slepota nezaručuje žádné zvláštní schopnosti, může však být silným podnětem ke cvičení jiných smyslů a různých dovedností. Veřejnost obvykle zná spíše úspěšné nevidomé, kteří některé své schopnosti dovedli do mimořádné dokonalosti, což může vést ke klamné představě, že tyto schopnosti jsou dány všem nevidomým.

5. OMYL: Ztráta zraku způsobuje automaticky úplnou závislost na ostatních lidech. Proto je nevidomý vždy vděčný za každou sebemenší pomoc.

SKUTEČNOST: Mnoho nevidomých usiluje o maximální míru nezávislosti. Řadu činností, včetně cestování, studia a zaměstnání, vykonávají relativně samostatně. Nevidomí jsou samozřejmě lidmi různých povah. Nevyžádaná nebo nevhodně poskytnutá "pomoc" tedy nemusí vyvolat vděčnou reakci. Někteří nevidomý takovou pomoc dokonce razantně nebo i hrubě odmítnou, to však neznamená, že jiní ji neuvítají.

6. OMYL: Všichni nevidomí žijí mimo "vizuální kulturu". Nesledují televizi, doma nemají knihy a fotografie a nezajímají se o ně.

SKUTEČNOST: Někdy to tak je, jindy ale ne. Mnozí nevidomí sledují televizi, někteří čtou běžné knihy pomocí speciálních čtecích zařízení pro nevidomé, jiní mají svou sbírku fotografií bližních, třeba aby je mohli někomu ukázat.

7. OMYL: Nevidomí lidé se nezajímají o svůj vzhled, není vhodné upozornit je na případné znečištění nebo jiné nedostatky oděvu. Připomnělo by jim to smutný fakt, že nevidí.

SKUTEČNOST: I nevidomí se většinou o svůj vzhled zajímají a vaše taktní upozornění na nějaké výrazné znečištění oděvu jim může pomoci. Hodně záleží na vašem vztahu k dotyčnému a na citu pro to, jak takovou záležitost sdělit.

8. OMYL: Při rozhovoru s nevidomým se mu nemusíte dívat do očí. Důležitější je mluvit hodně nahlas směrem k jeho uchu.

SKUTEČNOST: Mluvit s nevidomým jako s kýmkoliv jiným je předpokladem k tomu, aby se jako kdokoliv jiný cítil, tedy aby byl v rozhovoru rovnocenným partnerem a nemusel o toto postavení zbytečně usilovat nebo se ho vzdávat. V nepřehlednější situaci může nevidomému pomoci oslovení, případně lehký dotek na předloktí, aby věděl, že mluvíte právě k němu.

9. OMYL: Většina dospělých nevidomých žije v ústavech a není schopna se jakkoliv zapojit do práce.

SKUTEČNOST: Většina nevidomých nejen že nežije v ústavech, ale určitě v nich ani žít nechce. Podobně lze říci, že mnoho nevidomých nechce být nezaměstnanými, ale bohužel nezaměstnanými jsou.

10. OMYL: Každý nevidomý ocení, když si bude moci ohmatat váš obličej, aby si vás dokázal lépe představit.

SKUTEČNOST: Hmatový vjem nevidomému nejspíše neumožní představit si reálnou podobu vašeho obličeje. Zejména pokud nevidí už od narození a nemá zrakovou představu obličeje. Navíc může být tento hmatový experiment oboustranně rozpačitým až nepříjemným zážitkem.

11. OMYL: Nevidomého zajímá jen to, na co si může bezprostředně sáhnout. Popisování předmětů a celých scenerií, které mu přímým vnímáním nejsou přístupné, tedy nemá žádný smysl a jen nevidomého zbytečně uvede do rozpaků.

SKUTEČNOST: Mnohé nevidomé velmi potěší možnost seznámit se hmatem s předměty, které jsou pro vidící zcela samozřejmé a hmatově nezajímavé. Neplatí to ale o všech nevidomých. Mnozí nevidomí budou potěšeni popisem toho, co nejen nevidí, ale co nelze hmatem dostatečně poznat (krajina, stavby, křehký květ...).

12. OMYL: Nevidomý není schopen sledovat, co se kolem něho děje. Proto je možné se o něm v jeho přítomnosti bavit ve třetí osobě ("Co on - potřebuje něco?").

SKUTEČNOST: Někdy nevidomý jen s obtížemi rozliší, co se kolem v rušném prostředí děje. Přesto je vždy na místě hovořit s ním a nikoliv o něm jako o věci nebo nesvéprávném jedinci.

13. OMYL: Schopný nevidomý nepotřebuje žádnou pomoc.

SKUTEČNOST: Každý nevidomý někdy potřebuje pomoc, i když rozdíly v rozsahu a druhu pomoci mezi nevidomými jsou veliké. Někteří svou potřebu pomoci neradi přiznávají jiným i sobě.

Zpracoval Miroslav Michálek