Pro vás a za vás aneb variace na slepotu

Někdo musí být nevidomý, tedy řečeno bez obalu - někdo musí být slepý. Proč? Nevím. Ale na světě jsou miliony nevidomých lidí. Je to nějak mnoho? Četl jsem, že asi každý tisící člověk je úplně nebo téměř nevidomý. Takže na naší pětimiliardové planetě je možná pět miliónů nevidomých lidí, kteří by naplnili město velikosti pěti Prah nebo deseti Brn. Vzniklo by tak jedno velké Brrrměsto. Prý takový zárodek městečka nevidomých existoval v zemi sovětů. Jak by to vypadalo dnes, kdyby se k moci nad celou planetou dostal nějaký ten Ocelový muž, který by v duchu někdejších sociálních vizionářů SSSR chtěl soustředit všechny nevidomé do jednoho města? Možná, že by se slepé město v této marketingové době vyznamenalo jako turistická atrakce, která by byla důležitým zdrojem příjmu do státního rozpočtu. Ale možná by bylo v zájmu všeobecného sociálního optimismu oploceno, aby lidstvo zapomnělo na fakt, že tady slepota prostě a nezvratitelně existuje.

Ano, někdo musí být nevidomý. Můžete to s prominutím být vy a můžu to být já. Matematicky vzato, pokud to jsem já, a to jsem, pak je nepatrně větší pravděpodobnost, že to nebudete vy. Jsem tak trochu nevidomý za vás. Tato úvaha nemá vyvolávat pocity viny u nepostižených, vždyť v tuto chvíli někde umírá hlady dítě a já si žiju docela dobře. Spíše jde o vědomí toho, že jsme v určitém smyslu všichni na jedné lodi, jde o solidaritu v celém jejím spektru od pozitivní myšlenky po výjimečně velkorysý skutek pomoci. I tak se dá dívat na cizí problém.

Nabízí se ještě jiný pohled na věc - nejsem jen nevidomý "za vás", ale někdy možná i pro vás, ikdyž vědomě o to jistě stejně jako já nestojíte. V jakém smyslu? Lidská zkušenost je nekonečně mnohotvárná a pokud k ní patří slepota, pak ti, kteří nevidí, mohou zprostředkovat jiným své prožitky. Mohu Vám sdělit, jaký je život bez zrakového vjemu, dávám vám příležitost projevit se dobrými skutky, jsem živou výzvou k ochraně zraku, ukazuju smysluplnost života i při tomto omezení a někomu třeba pomáhám relativizovat jeho vlastní a zcela odlišné problémy. To vše jsem si nevymyslel sám, to pochází z hlav vidících a já to tady jen vypočítávám. Kromě toho existence slepoty přináší ještě další "druhotné efekty". Všichni mohou prostřednictvím přirovnání ke slepotě a vidění pochopit mnohé neviditelné skutečnosti z oblasti duše a ducha.

Co z toho vyplývá pro mne jako nevidomého? Existence slepoty něco lidstvu přináší, no a já jsem nositelem této svérázné zkušenosti, mohu tedy lidstvu něco přinášet i já, nebo skromněji vyjádřeno - nabízím kousek této výlučné zkušenosti tomu, kdo o to stojí. Moje "Slepota očima slepce" vyšla v knize Nevídáno a další texty jsou ukryty v šuplíku. Třeba tenhle, co právě čtete, z něj pomalu vylézá ven, ačkoliv se mu moc nechce. Proč?

Na začátku textu totiž stálo tvrzení, že tu slepota musí být a moje doznání, že nevím proč. Ale je mnoho lidí, kteří příčinu slepoty dobře znají. Těch příčin je dokonce více. Sbíral jsem je několik let a tady jsou.

Podle jedněch je člověk slepý, protože v minulém životě někoho připravil o zrak a tak ve svém dalším životě si odpykává spravedlivý trest. Proč ne? Možná nějaký člověk, tedy nějaká mně neznámá duše, kdysi někoho oslepila. Doby byly kruté, ale co s tím mám společného já tady a dnes?
Vyslechl jsem i téměř opačný názor. Duše, která v minulém životě nechtěně způsobila někomu ztrátu zraku si zvolila dobrovolně oslepnutí, aby tak poznala tuto životní zkušenost a aby mohla v následujícím životě nevidomým kvalifikovaněji pomáhat. Jakýsi sebezkušenostní karmický sociální výcvik. Dnes jsem nevidomý a tak se dá předpokládat, že v příštím životě budu sociálním pracovníkem v této oblasti. Proč ne? Vždyť jím jsem už dnes.

Odněkud z Afriky je jiný výklad. Duše, která měla tady na světě splnit nějaký těžký úkol si místo něj zvolila dobrovolně slepotu. Snad jako průpravu na splnění onoho ještě náročnějšího úkolu v příštím životě nebo jako jakousi náhradní službu podobnou té naší dnešní "civilce" nahrazující vojnu. U Afričanů tohoto kmenového "vyznání" jsou nevidomí lidé ve velké vážnosti, vždyť kolik je takových duší, které mají na světě něco velkého vykonat? Odpovím rovnou, velmi málo. Já jsem možná jednou z těchto pověřených duší, to nezní tak špatně. Někdy to dokonce v sobě cítím: něco velkého mám vykonat, jenom zatím ještě stoprocentně nevím, co. A možná to vím, ale nahlas nepovím. Počkám až do toho příštího života. Někteří křesťané věří, že nevidomý člověk v sobě skrývá velkou hříšnost, protože Ježíš při vrácení zraku slepému řekl: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny." Nevidomí musí být tedy velkými hříšníky, ať už hříchy vykonanými nebo inscenovanými uvnitř v mysli a fantazii. Slepota je prostě boží trest za hříchy, což je pro tyto křesťany logické vysvětlení. Bůh jako oslepovatel.

Jiní rovněž hlásící se ke Kristu věří, že všechno zlé pochází od božího odpůrce satana ďábla a Bůh to zlé připouští proto, aby postižení lidé mohli satanovi ďáblovi ukázat, že je nic od Boha neoddělí. Slepota je v tomto opět logickém uspořádání dílem ďáblovým a nevidomý je jeho obětí. Velkým oslepovatelem je pro změnu původce zla - ďábel. Nevidomý člověk pak není hříšným zloduchem, má naopak nabídku stát se mučedníkem, ba téměř světcem, pokud zůstane Bohu věrný. Já se rouhačně přiznávám, že bych se této nabídky klidně vzdal. Ale kdo ví, jaký trest by mne postihl. Biblický Jonáš také nechtěl být svatým mužem a za trest ho spolkla velká ryba. Kdybych svou roli odmítl, co by asi spolklo mne? To se nikdy nedozvím, protože se své slepoty zříci nemohu.

Další věřící považují slepotu a všechny nemoci za následek prvotního hříchu, tedy slepota je materializovaným důsledkem pradávného zlého skutku. Jsem slepý kvůli Adamovi a Evě a jejich hříchu, který dal do pohybu jakýsi nahodile bloudící poškozující gen přirovnatelný k počítačovému viru, jenž nevyzpytatelně přináší nejrůznější poruchy. Až jednou genové inženýrství odstraní všechny vadné geny, možná nastane opačný proces: genetická bezchybnost se promítne i do oblasti nehmotné - tedy do sféry morální a duchovní. Genetičtí inženýři způsobí, že se z lidstva stane nejen zcela zdravý, ale také naprosto nehřešící "boží" lid. Hle, slyšeli jste Slovo Prorokovo, slyšeli jste Genetické evangelium! Podle jistých psychospirituálních badatelů si slepotu záměrně volí do světa přicházející duše, která chce handicapem ovládat jiné lidi, svazovat je k závislým vztahům a pomáhání, vydírat viditelným poškozením druhé osoby.

Jedna sociální pracovnice mi u kávy vysvětlovala svou teorii, že slepota je vnější projev vnitřní duchovní temnoty, tedy že nevidící lidé "vidí temno", protože v sobě mají ještě podstatnější temnotu. Nedokázala mi ale uspokojivě odpovědět na otázku, proč právě ona s nevidomými pracuje. A nemá pravdu léčitel, podle kterého si slepotu volí duše při narození v situacích, kdy chce vyhovět nějakým nelidským (byť nevědomým) přáním svých rodičů? Dítě v těle matky, která je těhotná proti své vůli a na své dítě se nejen netěší, ale nenávidí svůj plod, která ho "nechce ani vidět", takové dítě si prý její touhu "nevidět" přisvojí a narodí se nevidomé. Nebo snad oslepne, protože nechce vidět své zlé rodiče, kteří ho nenávidí. Zůstává otázka, kdo a proč tuto strašlivou schopnost do lidského plodu vložil? V knize o auře jsem četl, že lidé vizionářského typu zahledění do budoucnosti se brání pohledu na současnost a mívají proto vadu zraku. Zda může být důsledkem vizionářského ducha úplná slepota se nepíše, ale dotaženo do důsledků, čím větší vizionář, tím slabší zrak. Možná si vzpomenete na slavné "Proroctví slepého mládence". Znám ale nevidomé, kterým je budoucnost zcela lhostejná s výjimkou dne výplaty důchodu a kteří vidoucího nebo-li vizionáře zaměňují s vidícím člověkem.

Jen materialisté mi mou slepotu vysvětlili vždy jednoduše: máš smůlu. Člověk je složitá mašina a ta se může někde porouchat. Jenže já si nepřipadám jako mašina, ale spíše jako člověk.
Na některé teorie jsem určitě zapomněl. Tyto mi předkládali často vzdělaní lidé s velkým zápalem a přesvědčivými argumenty. Ano, natolik přesvědčivými, že o neomylnosti svých tvrzení byli skálopevně přesvědčeni. Někteří si dokonce ani nepovšimli, že jejich výroky mají charakter dosti tvrdých odsouzení lidí, které vůbec neznají. Co jsem si z této "věrouky handicapu" vybral? Co byste si vybrali vy? Pro jistotu jen dodávám, že smyslem této sbírky vesměs duchovních názorů není kritika víry a že se sám považuju za člověka věřícího.

Každopádně mne ta spleť myšlenek přesvědčila o něčem asi ještě důležitějším. Že totiž lidská mysl je nesmírně vynalézavá, což je potěšující i varovné. Tolik protichůdných argumentů a vzájemně si odporujících tvrzení vyslovených často s velikou naléhavostí a necitlivou přesvědčivostí mne přesvědčili o jediném naléhavém poselství všech těchto nezvratných pravd - že totiž nesmím bezvýhradně věřit žádnému přesvědčení. To je asi moje největší poznání týkající se doslovné i symbolické slepoty.

No a už je celý text z šuplíku venku, už končím. Nevím sice, jestli jsem vás přesvědčil, že jsem tak trochu nevidomý i za vás a pro vás. Na skutečnosti to konec konců nic nezmění. Pro mně a za mne to můžete vzít jen jako takovou malou provokaci.

Miroslav Michálek
Článek otištěný v časopise Můžeš, č. 3, ročník XIII. Při vydání tohoto článku vydavatelé bez vědomí autora významově změnili jeho závěr, zde zveřejňujeme původní text schválený autorem.