Guilly D. Herbemontová

 * 25. 6. 1888
 † 28. 2. 1980

Autorka návrhu, aby nevidomí chodci používali bílou hůl, která jim má sloužit k orientaci i pro označení. Svůj návrh podala v r. 1930. Prakticky se zavedla bílá hůl o rok později. Brzy se rozšířila do celé Evropy a později i jinam.

G. D. Herbemontová se narodila ve staré francouzské rodině. Nenavštěvovala žádnou veřejnou školu, měla pouze soukromé učitele. O její jazykové znalosti se starala anglická a německá vychovatelka. Žila na statcích své rodiny ve Francii i v Belgii, hlavně však na zámku Charmois.

Psala jemné básně připomínající Paula Verlaina. Některé z nich jsou v knize O. Blierové.

Občas provázela v Paříži nevidomé chodce přes křižovatky. To ji přivedlo na myšlenku, jak jim lépe zajistit bezpečnost na ulici. Její matka byla proti jejímu setkávání s nevidomými, ale souhlasila, kdyby jim přepisovala knihy. Tehdy si tak několik dam v Paříži krátilo dlouhou chvíli. Guilly byla toho názoru, že právě bílá hůl nevidomé chodce na cestách osamostatní a vysvobodí ze závislosti na jiných. Podobnou bílou hůl měli pařížští strážníci k organizování dopravy. Svůj návrh podala redakci časopisu Écho de Paris k uveřejnění. Její provolání časopis bez otálení otiskl.

Již v únoru příštího roku rozdala na malé slavnosti první bílé hole několika nevidomým. Zúčastnila se pařížská honorace a několik ministrů. Hole byly zpočátku přidělovány pouze osleplým vojákům, později i ostatním. Jak už to bývá, přišla první komplikace. Hodně hořkosti a zklamání způsobilo, když vzdělaný slepec, i když měl bílou hůl, byl při přecházení ulice zabit řidičem automobilu. Mezi nevidomými nastaly spory, zda taková hůl má vůbec nějaký smysl. Herbemontová se musela nakonec z trpkosti od problému distancovat.

Přesto, že v kruzích její společnosti se o věci často hovořilo i záporně, hlavně po usmrcení slepce, nakonec se Herbemontová dočkala masového rozšíření své hole. Nikdo nemohl tušit, že jestliže má hůl plnit svou úlohu, je třeba dodržovat určitá pravidla. První bílé hole v zahraničí se objevily ve Švýcarsku. Odtud se rozšířily do Německa a jinam. V r. 1947 udělila francouzská vláda Herbemontové Řád čestné legie.


Zdroj: Tyflopedický lexikon jmenný, autor Josef Smýkal, vydalo Technické muzeum v Brně, Knižnice oddělení Dokumentace tyflopedických informací – 1 v roce 2006