Kladenští nevidomí závodili ve střelbě na virtuální terč, účastníků byly dvě desítky
Kladno - Pušku s laserovým paprskem do ruky, sluchátka na uši, klapky na oči, aby si ani ti se zbytky zraku nemohli výsledek vědomě vylepšit, a absolutní ticho v místnosti. V dáli jen červená tečka na monitoru provázená hlubšími a vysokými tóny, které vám technik pouští do sluchátek.
Cíl je jasný. Terč. Čím vyšší tón, tím blíže jste středu. Trefa do černého se cení nejvyšším počtem bodů jako u každé střelby. I když dnes nelétají vzduchem žádné ostré náboje, atmosféra je stejně napjatá jako při jiných střeleckých závodech. Každý chce dosáhnout pokud možno nejlepšího výsledku a odejít domů s medailí. Díky tomu, že se v Kladně uskutečnil již třetí ročník střelby nevidomých na virtuální terč a jeho podzimní kolo má dvacítka účastníků zdárně za sebou, odcházejí někteří i letos obtěžkáni drahým kovem. A je co obdivovat. Skladba střelců pestrá v rozmezí od 6 do 82 let. Přesto si ani jeden z nich s profesionály nezadá. Napětí střídá uvolnění i radostné výkřiky.
Jak je možné střílet puškou či pistolí i v naprosté tmě si nenechal ujít tentokrát ani Kladenský deník.
Zbraň je pro redaktora poněkud nezvyklá zátěž v ruce a netrénované paže mají co dělat, aby dlouhou pušku udržely v horizontální poloze. Ovšem zvuková nápověda ve sluchátkách je jedinečná. Napoprvé super výsledek a já coby host po dvou kolech obsazuji šestou pozici. Sice jsem se po celou dobu nemohla zbavit dojmu, že mířím zaručeně šejdrem a střílím vpravo do skříně, ale do terče jsem se ke svému překvapení trefila a ani caparti mě tak docela nezahanbili. Není to poprvé, co jsem se vyjádřila, že před nevidomými a jejich aktivitami smekám. Dokáží bez očí existovat a navíc je mezi nimi řada velice vzdělaných lidí i rodičů, kteří, nevím jakým zázrakem, umí bez úrazů potmě obstarávat děti od kolébky.
Kromě legrace, vtipkování a všudypřítomné nadsázky, nás spojuje i jeden bezpochyby společný znak, a tím je neustálé hlasité štěbetání. Mezi nevidomými si totiž našinec musí slovo občas důrazně vymínit. Tam kde chybí zdravé oči, nastupuje vyřídilka, a tu mají moji přátelé jaksepatří rozvinutou. Protože se slepota bohužel často snoubí i s částečnou nebo úplnou ztrátou sluchu, je to někdy skutečně souboj hlasivek. Při střelbě jsme byli ale všichni disciplinovaní a výsledky jasně hovoří, že i tentokrát byla příprava více než důsledná. Absence zraku, stejně jako věk, vůbec nerozhoduje. I mezi dříve narozenými jsou i letos skuteční šampioni. K těm nejúspěšnějším patří tradičně nejstarší účastník Viktor Sedlář. Přestože svoje šance odhadoval tentokrát na třinácté místo, skončil na sedmém. Ani pro něj ale prvenství není nejdůležitější.
„Chodím sem hlavně proto, že jsou tu lidé, kteří se dokážou bavit a jsou mladší než já. Jsem rád, že po nás jde generace, jež se dokáže vypořádat se svým postižením. Jsem tu mezi svými, protože jsme si rovni. A hlavně se mi líbí, že tady nikdo moc nemluví o nemocech. Starší lidé se obyčejně předhánějí v tom, kdo jich má více a tady si snaží nacházet jiný zájem, než rozebírat svůj vlastní osud,“ řekl Viktor Sedlář, jenž patří k zakladatelům kladenské organizace nevidomých a zároveň byl jejím prvním předsedou. Na svém kontě má i řadu vítězství ze soutěží v prostorové orientaci.
Letošní podzimní přebor v simulované střelbě pořádá kladenská Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) ve spolupráci s TJ Zora Praha. „Všem patří můj obrovský dík za podporu. Přičemž další chystané aktivity na sebe nenechají dlouho čekat. U příležitosti Dne nevidomých 13. listopadu se koná v kladenském hotelu na Sítné slavnostní shromáždění i s volbou nového výboru,“ řekl předseda SONS Kladno Miloš Burda.
Výsledkovou listinu z podzimního přeboru najdete na internetu: www.kladensky.denik.cz.
26. října 2010