Nevidomý lukostřelec Jiří Mojžíšek byl zapsán mezi rekordmany, když se v Pelhřimově devětkrát z 12 pokusů strefil ze vzdálenosti deseti metrů do terče o velikosti pivního tácku. Střílel přitom unikátní metodou, kterou sám vyvinul. Díky jeho vynálezu mohou nevidomí střílet sami bez pomoci vidícího asistenta.
Už několik let se však sedmapadesátiletý lukostřelec marně snaží metodu prosadit mezi uznávané lukostřelecké kategorie, i když svými výsledky vzbudil na několika mistrovstvích mimo soutěž pozdvižení.
"Úspěšnost střelby jeho metodou je nečekaně vyšší, než jaké dosahují nejlepší světoví lukostřelci se stejným handicapem - střelec využívá citlivosti konečků prstů stejně jako při čtení Braillova písma," vyzdvihl přínos vynálezu správce české databanky rekordů a kuriozit Miroslav Marek.
Nová metoda míření by mohla přispět k rozšíření zájmu nevidomých o lukostřelbu. "Když se mi v 80. letech náhodou dostal do ruky luk, strašně se mi to pocitově líbilo. Provokovalo mě ale to, že když nevidím, nemohu střílet, tak jsem hledal a našel," vysvětlil cestu, která vedla k jeho objevu.
Princip metody spočívá v přímém spojení dolního okraje terčovnice s velmi jednoduchými mířidly na luku střelce nylonovým vláknem. Skutečnost, že mířidla jsou součástí luku, poskytuje nevidomému střelci velkou volnost pohybu celého těla, takže způsob míření se výrazně přibližuje míření lukostřelců vidících. Funkce napnutého vlákna přitom neusnadňuje mechanicky vlastní míření, ale je obdobou užití kamery nebo zařízení pro vysílání lektromagnetického nebo světelného signálu mezi střelcem a terčem.
"Vy, když koukáte na terč, tak vás s ním spojuje zrak, jemu zrak nahrazuje vlasec," přiblížil český lukostřelec a několikanásobný rekordman František Hadač.
Zdroj: ČTK
30. dubna 2009